Jaké jsou výhledy na vznik nové vlády?

Jak se dalo čekat, ČSSD vypichuje na první místo rychlý vstup ČR do EU, což je jedno z mála témat, na kterých se ČSSD s Koalicí umí shodnout bez dalších složitých jednání. Shodnout se ovšem na samotném vstupu není zase tak složité. Už v dalším bodě ovšem ČSSD navrhuje formulaci o zachování a rozvíjení sociálního státu. Je to cíl stejně matný jako vstup do EU, a však svědčí o tom, že ČSSD nechce Koalici při jednání ničeho ušetřit.

Jak patrno z předvolebních programů, Koalice chtěla stát na dvou pilířích evropského proudu - na konservativismu a liberalismu. Oba proudy slavily v posledních padesáti letech velké úspěchy, stejně jako zakoušely neúspěchy. Nejčastěji se ovšem vymezovaly proti sociálnědemokratické a socialistické politice tradičního typu. Tomuto vymezování se dokonce nebránili, ani termínu sociální stát, např. v případě koalice CDU-CSU v Německu. Někdy to dokonce šlo tak daleko, že sami sociální demokraté v poslední době slavili úspěchy založené i na částečné kritice zprava, jako např. Tony Blair ve Velké Británii a Gerhard Schröder v Německu a pravice se tomu opět musela přizpůsobit. Jsou však strany současné české Koalice v podobném postavení? Mohou snad po čtyřech letech vlády sociální demokracie a její kritiky za socialisticky vedené hospodářství podepsat vládní prohlášení o zachování a rozvíjení sociálního státu? Je patrné, že v takovém případě toho mnoho z volebního programu Koalice nezůstane.

Koalice je rozhodně slabším partnerem pro ČSSD při vyjednávání, a proto bude muset velmi slevovat. A naskýtá se otázka, proč by vlastně měla ČSSD svým vládním partnerům v čemkoliv ustupovat, když místopředseda KSČM Dolejš, tedy strany, disponující velmi potřebnými 41 mandáty, pouští balónek a navrhuje ČSSD, že tyto mandáty by mohla mít, pokud sestaví vládu a své prohlášení jen podle programu ČSSD. Jinými slovy KSČM nabízí přímou podporu bez podmínek.

jednání o programové shodě ČSSD a Koalice|foto: Stanislav Peška,ČTK

Otázka ovšem je, jak by poslanci KSČM dále podporovali legislativní kroky, které by měly vést k rychlému vstupu do EU. Z tohoto hlediska by nebylo příliš elegantní, aby vláda byla rukojmím právě proti evropské KSČM. Bude ale záležet jen na míře vstřícnosti vítěze voleb. Pokud se bude chtít dohodnout a Koalicí za každou cenu, jistě se dohodne. Stejně tak ale bude muset přistupovat k dalšímu jednání Koalice, protože z obecných politologických hledisek i z hledisek čistého zdravého rozumu je skoro nemožné sladit programy ČSSD a Koalice, aby z nich zbylo něco smysluplného; jeden partner bude muset velmi ustupovat a vzhledem k povolební konstelaci to asi nemusí být ČSD.

Svědčí o tom ostatně i malá provokace, která se do návrhu dostala. To, že ČSSD žádá povinné hlasování pro nákup nových stíhaček není ještě tak hrozné, větší část poslanců Koalice ostatně pro něj už jednou hlasovala včetně poslanců US přes odpor svého vedení. Ale že sociální demokraté se pokusili do koaliční dohody propašovat pasáž o registrovaném partnerství, hraničí s provokací určitě, protože KDU-ČSL je jedinou stranou, pro kterou je něco takového zcela nepřijatelné a byli to její poslanci, kteří proti registrovanému partnerství naprosto jednotně už několikrát hlasovali.

Přitom ČSSD musí dopředu jasně vědět, že pokud si něco takového opravdu přeje, v nynější Poslanecké sněmovně to díky oslabení pravice bez problémů prosadí, protože podpora registrovanému partnerství jde napříč stranami, vyjma samozřejmě KDSU-ČSL. Bylo proto zcela zbytečné prosazovat něco takového do koaliční dohody nebo vládního prohlášení - to by bylo nutné jen za předpokladu, kdyby se stranám Koalice opravdu podařila prosadit nějaká pojistka, že by se ČSSD nesměla za jejími zády spojit s nějakou jinou stranou a prosadit tak něco proti vůli Koalice. To by samozřejmě bylo možné např. ve spolupráci s KSČM.

Bude zajímavé sledovat, jak se něco takového může uskutečnit. Znamenalo by to totiž vlastně právo veta pro strany Koalice. Tento princip navrhoval KDU-ČSL a US bývalý premiér Miloš Zeman, když je před čtyřmi lety lákal do vlády. Nyní ale ČSSD neprojevuje žádnou ochotu něco takového přijmout, protože před čtyřmi lety mohly strany Koalice nabídnout ČSSD daleko stabilnější vládní většinu, než nyní.

Není pochyb, že ČSSD bude mít majoritu ve vládě a podle ústavy vláda rozhoduje ve sboru. Pokud tedy nebude právo veta, ministři ČSSD budou moci Koalici kdykoliv přehlasovat. A pokud se takový přehlasovaný návrh zase dostane do Poslanecké sněmovny, nikdo přeci nemůže zabránit např. komunistům, aby pro něj hlasovali.

Koalice tedy bude mít jediný instrument, jak nechtěnému návrhu zabránit, a to je hrozba vystoupení z koalice. Pro ten případ bude zajisté důležité, aby existoval nějaký účinný koaliční mechanismus pro jednání o sporných bodech. Jen ten totiž bude moci Koalici v tomto směru pomoci. Jinak bude moci jen nečiněn přihlížet, jak ČSSD např. prosazuje majetková přiznání, proti kterým pravice léta vystupuje.

ČSSD je zkrátka vítězem voleb a Koalice, byť jedná o vládě, je v roli vlastně poraženého a může jen doufat, že ČSSD nezapomněla na staré úsloví o tom, že vítězům sluší velkorysost.