Jak zapůsobila návštěva amerického prezidenta Obamy v Moskvě?

Na neformální snídani v podmoskevské noblesní rezidenci, které se bůhví proč skromně říká chata, prý premiér Putin nad miskou kaviáru inventarizoval oblasti rusko-amerických nedohod pomocí vtipů. Nezapomněl ale také připomenout, že to byly Spojené státy, které před dvěma roky, odmítly ruský návrh zcela změnit filosofii vzájemných vztahů. Prezident Obama zase více-méně mlčel o svých plánech rozmístit, či nerozmístit prvky protiraketového deštníku v Evropě.

Přirovnáme-li Obamovu návštěvu v Moskvě k prvnímu kolu boxerského zápasu, nebude to přirovnání daleko od pravdy. Je to momentální oteplení, protože Američané napřáhli ruku ke smíru a Rusové ji nemohli odmítnout také proto, že částečně respektují obecně rozšířený mýtus o Obamově světovém mesiášství. Nebo-li byl to americký prezident, kdo si začal s oteplováním vztahů a je to tedy on, kdo potřebuje hmatatelně naplnit probuzená očekávání. Vzhledem k jeho zahraničně-politické nezkušenosti ale hrozí, že se chytí do pasti jemných intrik mezinárodní politiky, ze které Rusové dlouhodobě obhajují doktorát. Do jedné takové pastičky se ostatně Obama chytil už teď, když nazval Putina národním lídrem, kterým protokolárně být nemůže, protože je tu přece ještě prezident. Bez tohoto drobného faux pas se zdá, že summit přinesl alespoň výsledek v tom, že se borci v rynku vzájemně oťukali a ujistili se, že nikdo zatím není připraven na nějakou tu podpásovku.

Zkrátka režie setkání se vydařila a pro nedočkavce přišel i první výsledek. Obama s Medveděvem uzavřeli předběžnou dohodu o příštím snížení jaderných hlavic na 1500 až 1675 kusů a strategických nosičů na 500 až 1100 kusů. Klička je ovšem v tom, že dohoda je rámcová a nezávazná. Rusku by nicméně do roku 2016 dovolila dozbrojit do daného početního intervalu a Amerika by jen drobně snížila stávající stavy. Ovšem šéf ruské diplomacie Lavrov okamžitě zpochybnil podpis dohody, plánovaný na podzim letošního roku, pokud USA neodstoupí od plánů na výstavbu protiraketové obrany v Evropě. A tak aktuálně lepším, i když ne tak akcentovaným výsledkem rusko-amerického summitu, je souhlas Moskvy s leteckým koridorem pro americké jednotky válčící v Afghánistánu. Podle Bílého domu dohoda umožní 4500 vojenských letů ročně přes ruské území, což posílí akceschopnost amerických jednotek v boji proti radikálnímu hnutí Taliban a také ušetří Spojeným státům 133 milionů dolarů ročně na palivu a dalších nákladech. To je možný začátek větší důvěry mezi velmocemi, i když právě imperiální povahu současné světové politiky Obama v Moskvě výslovně odmítl.

Znakem důvěry je i další vojenská dohoda, tentokrát náčelníků generálních štábů o společných vojenských cvičeních a příslib amerických investic ve výši 1,5 mld. USD. To může být dobrý počátek výraznějšího oživení vzájemného obchodu. Loňský obrat s Ruskem, 36 miliard dolarů, představuje totiž pouhou setinu amerického obchodu. I když se trio Obama-Medveděv-Putin zdrželo hodnocení domácích témat, americký prezident se přesto sešel s aktivisty nevládních organizací a opozičními politiky, jejichž spektrum sahalo od vůdce komunistů Gennadije Zjuganova po Garriho Kasparova, nesmiřitelného kritika režimu. Opoziční předáci si postěžovali na poměry v zemi, ale sám Obama se v Moskvě zdržel otevřené kritiky. Navíc na setkání přijel s více než dvouhodinovým zpožděním a o co později dorazil, o to dříve odjel, s výmluvným bonmotem, že nevládní organizace jsou velice důležité a že se mají spoléhat samy na sebe, víc než na politiky. Další kolo v ringu rusko-amerických vztahů se bude pravděpodobně odehrávat za slabší režie a silnější aktivity borců. V sázce je především Írán a jeho jaderný program. Podle expertů stávající rusko-americké oteplení následuje po té, co Washington nepokročil v dohodě s Teheránem, na který má ale jistý vliv právě Moskva. Otázkou je, čeho se USA hodlají vzdát v zájmu řešení íránského dilematu? Rusové by si jistě přáli, aby to byla Ukrajina a také Gruzie. O protiraketové obraně nemluvě. Obama by se měl rozhodnout do konce léta, co s ní, nebo, jak elegantně, třeba rozpočtovými škrty, ji načas v Evropě poslat k ledu. Rusové mají představu, že proti novému šéfovi Bílého domu mají silnější vyjednávací pozici. Také Obamovy kritici to vidí podobně a přirovnávají nynějšího prezidenta k jeho dřívějšímu předchůdci Jimmy Carterovi. V takové situaci může šéf Bílého domu překvapit, příjemně své domácí oponenty a zaskočit své ruské partnery. Otázka, zda na to má prozatím nemá odpověď, stejně jako ta, zda je Rusko skutečně ochotno postavit vztahy s USA na nové základy a filozofii soupeření skutečně nahradit partnerstvím.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .