Jak tučňák slaví triumf

Tučňáci nejmenší (Eudyptula minor) obývají břehy Austrálie a Nového Zélandu. Hnízdí v norách, které samci agresivně chrání před vetřelci. Klováním a údery ploutvemi sice skončí jen 5 až 10 % všech třenic, ale není výjimkou vidět tučňáka, jemuž chybí oko. Tučňák, který v souboji zvítězí, mává ploutvemi a vydává hýkavé zvuky. Novozélandští vědci chtěli zjistit, jak takový oslavný taneček působí na ostatní tučňáky.

Zvukové nahrávky pořízené po skončení souboje vědci přehrávali tučňákům, kteří seděli na vejcích ve svých norách. Aby mohli sledovat jejich stresovou reakci, dočasně nahradili jedno z vajec umělých vajíčkem, které sledovalo srdeční frekvenci ptáků. Výsledky experimentu ukázaly, že samice stresují blížící se zvuky jiných tučňáků bez ohledu na to, jestli je vydává vítěz či poražený. Naproti tomu samci projevovali silnější stresovou reakci v případě, že se k jejich noře blížil hlas vítězného tučňáka. V takovém případě také sami zůstávali zticha. Na zvuky poraženého však reagovali vyzývavým voláním, které signalizovalo odhodlání bojovat.

Postkonfliktní signalizaci v podobě vítězných tanců vědci pozorovali u mnoha druhů zvířat. Studie tučňáků nejmenších nyní podpořila teorii, podle které jsou oslavné tance adresovány přihlížejícím jedincům stejného druhu. S jejich pomocí si vítěz vytváří reputaci obávaného bojovníka a snižuje pravděpodobnost budoucích konfliktů.

Zdroj: Animal Behaviour

-----