Jak se vysoušejí chvostoskoci

c2f2aba572c974a5a9a41c3d6bcfc9db.png
23. červenec 2009

Britští vědci identifikovali geny, díky kterým drobní členovci přežívají zimu v polárním ledu.

Některým živočichům nestačí k přežití zimy jen obyčejný zimní spánek. Drobní členovci chvostoskoci druhu Megaphorura arctica žijí v arktických a subarktických oblastech a zimu často tráví v polárním ledu, kde se těší z "chládku" -14 stupňů Celsia. Jejich strategií přežití je proto úplné vysušení. Ve chvíli, kdy se podmínky prostředí zmírní, jejich tkáně načerpají vodu a chvostoskoci opět ožijí. Tým biologů z British Antarctic Survey se jako první zaměřil na genetický podklad tohoto fyziologického procesu.

Porovnávali expresi genů u chvostoskoků držených v různých teplotních podmínkách. Zjistili tak, že dehydrataci provází zvýšená aktivita genů pro takzvané proteiny teplotního šoku, které chrání buňky před poškozením. Vysokou aktivitu měly geny, které se podílejí na produkci sacharidu trehalózy, který funguje jako přírodní nemrznoucí směs. U chvostoskoků, kteří žili v teplejších podmínkách, naopak dominovaly geny, které se podílejí na vytváření zásobních proteinů a dělení buněk. Výsledky studie nejsou zajímavé jen pro zoology. Výzkum arktických chvostoskoků je součástí projektu s názvem Sleeping Beauty čili Šípková Růženka, jehož cílem je získat informace pro kryobiologii a uchovávání orgánů určených k transplantaci.

Spustit audio
autor: Martina Otčenášková