Jak se vysoušejí chvostoskoci

Některým živočichům nestačí k přežití zimy jen obyčejný zimní spánek. Drobní členovci chvostoskoci druhu Megaphorura arctica žijí v arktických a subarktických oblastech a zimu často tráví v polárním ledu, kde se těší z "chládku" -14 stupňů Celsia. Jejich strategií přežití je proto úplné vysušení. Ve chvíli, kdy se podmínky prostředí zmírní, jejich tkáně načerpají vodu a chvostoskoci opět ožijí. Tým biologů z British Antarctic Survey se jako první zaměřil na genetický podklad tohoto fyziologického procesu.

Porovnávali expresi genů u chvostoskoků držených v různých teplotních podmínkách. Zjistili tak, že dehydrataci provází zvýšená aktivita genů pro takzvané proteiny teplotního šoku, které chrání buňky před poškozením. Vysokou aktivitu měly geny, které se podílejí na produkci sacharidu trehalózy, který funguje jako přírodní nemrznoucí směs. U chvostoskoků, kteří žili v teplejších podmínkách, naopak dominovaly geny, které se podílejí na vytváření zásobních proteinů a dělení buněk. Výsledky studie nejsou zajímavé jen pro zoology. Výzkum arktických chvostoskoků je součástí projektu s názvem Sleeping Beauty čili Šípková Růženka, jehož cílem je získat informace pro kryobiologii a uchovávání orgánů určených k transplantaci.