Jak se napít z Vltavy

23. září 2010

Napili byste se přímo z Vltavy? Dříve bývalo běžné, že lidé pili vodu přímo z řek a potoků. Jenže pokrok si vybírá svou daň, například ve formě znečištění řek. Ale protože člověk vodu potřebuje, musí si ji upravit tak, aby ji pít mohl. K výrobě pitné vody dochází ve vodárnách. Prahu zásobují tři - Káraný, Želivka a Podolí. Ta poslední čerpá vodu právě z Vltavy, a tak se do ní podíváme.

Dnes slouží jako rezervní zdroj, protože její provoz je příliš drahý. Na vyčištění pražské vltavské vody jsou totiž potřeba dva stupně úpravy. První zařízení, kterým voda projde už na vtoku, jsou hrubé a jemné česle. To jsou kovové lišty se stěrači a kartáči, které vodu zbaví hrubých nečistot, jako jsou klády a také ryby. Podzemním tunelem se pak voda dostane přímo do objektu vodárny, do čerpací stanice surové vody.

Čerpadla vodu vytlačí asi o třicet metrů výš, kde se dostane do čiřičů. To jsou bazény o rozměrech asi dvacetkrát dvacet metrů a hloubce kolem pěti metrů. V nádržích jsou ještě žlábky, kterými voda protéká. Na první pohled nás může zarazit, že je tu všechno narezlé - jak žlábky, tak i samotná voda. To je proto, že tady se vody přidává síran železitý. Ten ve vodě vytvoří vločky, které na sebe vážou nečistoty. Jakmile vločky klesnou ke dnu, může se voda vydat na další pouť vodárnou. Protože síran železitý je kyselá látka, musí se zneutralizovat. K tomu se používá vápenná voda. Kdysi se používalo vápenné mléko, jenže to se v potrubí usazovalo. Ukázku takového ucpaného potrubí je možné vidět v Muzeu pražského vodárenství, které se také nalézá v budově vodárny v Podolí. V potrubí, které původně mělo průměr 50 centimetrů, tekla voda jen štěrbinou o asi decimetrovém průměru. Ten zbytek bylo usazené vápno.

0:00
/
0:00

Dávkováním vápenné vody skončila první část - chemické čištění. Voda se tak dostává na pískovou rychlofiltraci. Nádrží s filtry bychom v podolské vodárně našli třicet šest. Jedna nádrž je přibližně dvacet metrů dlouhá a pět metrů široká. Na první pohled se zdá, že jsou to jen nádrže s vodou, jenže pod hladinou se skrývá pískové lože, které je vysoké 1,2 metru. Zrníčka písku jsou velká 1 - 1,5 milimetru. Tady se zachytí poslední zbytky nečistot a vloček vytvořených síranem železitým v čiřičích. Teď už zbývá jen jediné - vodu hygienicky zabezpečit chlorem. Ačkoliv je chlor ve velkém množství jedovatý, v malém množství hubí bakterie. Tím máme jistotu, že i když voda ještě projde vodojemem a teprve pak potrubím do domácností, z kohoutku si natočíme vodu nezávadnou.

autor: Daniel Mrázek
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.