Jak se dělají prachy

Za tu hloupost. Nikdo jiný, než oni totiž ten příslušný zákon neschválil. Není jich tak mnoho, aby si ohlídali, jestli facku dostal už každý.

Zákon, který bude platit od 1. září, je o tom, že řidiči, kteří nasbírali hodně trestných bodů, si jich pár mohou odepsat tím, že absolvují jistý kurs. Jenže - zákon, který bezchybně funguje v řadě civilizovaných zemí, u nás nabral přesně tu podobu, jíž se mnozí obávali už v době projednávání zákona, čili před rokem. K zákonu totiž patří prováděcí vyhláška. Její vyhlášení ale bylo (čistě "náhodou") oddalováno tak dlouho, až se nyní ukázalo, že vyhláška stanovuje takové parametry pro institut, který má řidiče "doškolovat", že je splňuje jen jedna jediná firma v zemi. Aha. A ta je v Mostě. Aha. A má úzké napojení na jednoho z vlivných poslanců. Aha. Jeden kurz přijde řidiče na 8.300 korun. Hříšníků, kteří si chtějí body nechat po absolvování kurzu odepsat, budou odhadem desítky tisíc. Aha. To je situace, na níž padne jako ulitý proslulý výrok nyní místopředsedy vlády Jiřího Čunka, údajně pronesený směrem k jeho sekretářce v době, kdy byl "jen" starostou Vsetína: "Takhle se vydělávají prachy!" Prostřednictvím státních institucí, zbývá dodat...

Přejděme k dalšímu možnému způsobu - prohrajme například státu, jako státní úředníci a funkcionáři nějakou tu arbitráž. Třeba za televizi, která změnila majitele na domácí poměry prý legálně, na mezinárodní ovšem ne...

Prohrajme třeba jinou arbitráž, tuto za cosi, co domácí činitelé a úředníci jaksi nepovažují za zaznamenání hodné - a to je poškozování jména nějaké firmy. To je případ Diag Human. Normální občan se na ten případ dívá prostě ze špatného úhlu pohledu. Myslí si totiž, že úkolem (posláním, povoláním) státních úředníků a činitelů je pracovat ve prospěch země, potažmo občanů státu. Pro stát nepříznivý výsledek arbitráže v kauze firmy Diag Human je pěknou ukázkou toho, kolik a jak se dá ze státní kasy odčerpat peněz, když věc do ruky berou několik let vysocí státní úředníci a funkcionáři, podle řady mediálních výstupů propojení pěkně v pozadí s majitelem údajně poškozené firmy.

Když se totiž na tutéž situaci podíváme jen z trošku jiné perspektivy, je to náhle celé mnohem srozumitelnější. Stát se nemusí nijak přetrhnout, aby případ vymáhané náhrady škody pro firmu, obchodující s krví, vyřešil co nejrychleji, případně pro stát nejlevněji. Když si totiž představíme (a věru, že to se zkušenostmi, které dosud máme, jde snadno), že by nemělo jít o to uchránit státní kasu, nýbrž jí - teď to bude, pozor, vtipné - co nejvíc pustit žilou, jeví se to jasnější.

Nejjednodušší vysvětlení zašmodrchané kauzy (pan Occam v pozadí tleská) by mohlo být nejspíš též nejblíže pravdy: stát může přijít o miliardy, protože to "někdo" (my všichni) klidně zaplatí. Vysocí státní činitelé (potažmo jejich blízcí podřízení) nenesou za špatná rozhodnutí už tradičně žádnou zodpovědnost. A nezapomeňme, že by to zároveň mohlo být pro zainteresované také mnohem výhodnější. Soukromník se o výdělek umí podělit pro všechny zúčastněné výhodně a osobně... Existují na světě státy, kde se tato činnost označuje jako "korupce".

Podobné je to v našich lesích, kterých dvě třetiny patří jednomu státnímu podniku. Jako bychom tu totiž už v minulosti neměli případy, v nichž šlo o provázané skupiny lidí, kteří podnikají ve snad nejlukrativnějším podnikatelském odvětví, kterým je převádění státních peněz do soukromých rukou. Pokaždé, když nějaký takový nový způsob "dojení" státu vyjde najevo, se můžeme tvářit překvapeně. V lesích by se to mohlo dít stejně, jen najednou jedna z firem, která do nějaké doby byla součástí "systému" přidělování lukrativních zakázek, prostě z party vypadla - a nějakou oklikou "promluvila". Najednou tu máme podezření, že se v lesích děje cosi nepravého a jen čistě bokem se přitom objeví i další "nejasnosti" v zadávání zakázek lesních správců...

Jak to, (otázka je zbytečná, neb stokrát již položená a tisíckrát nezodpovězená) že "kamarádi" ve vládách a na radnicích přihrávají lukrativní zakázky skrz neprůhledná výběrová řízení "kamarádům" ve firmách, které spoluvlastní buď sami státní zaměstnanci nebo funkcionáři nebo (v "nejpromyšlenějším" případě) jejich blízcí? Jak to, že se tomu diví jen občas nějací novináři?

Mohl by se ten systém, v němž i dnešní stát hraje roli dojné krávy, brát - v provedení současných státních činitelů - jako pozůstatek nějakého dřívějšího "socialistického" náhledu, který všem (propagandou mocně podporován) tvrdil, že tu všechno patří všem. Každá čtrnáctimilióntina majetku někdejší socialistické republiky patřívávala, podle toho tvrzení, každému ze zhruba čtrnácti miliónů obyvatel.

A v myslích (i činech, i činech) mnohých je tomu tak dodnes. Asi by se hodila ještě nějaká další reforma, kromě těch zdravotnických, státně-finančních, penzijních, atd. Mohlo by v ní jít o přehodnocení systému zodpovědnosti státních hospodáříčků za miliardové celopodnikové (čtěme - celostátní) ztráty...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .