Jak Jupiter přišel ke svým pruhům

Planetu Jupiter pokrývají takzvané zonální pruhy, které se táhnou paralelně s s rovníkem. Předpokládá se, že pruhy vytváří tendence stoupat vzhůru u teplejších plynů a naopak klesat u těch chladnějších. Geofyzikové z německé Univerzity v Göttingenu a francouzského Národního výzkumného centra CNRS ale nabízejí i jiné vysvětlení, se kterým konvekce tepla nemá co dělat. Jejich idea je následující: Jupiter – a také ostatní plynní obři – se chovají podobně jako koule kapalin otáčející se kolem své osy, na kterou svou gravitací působí okolní měsíce.

Jupiter má 63 známých přirozených satelitů a vědci se domnívají, že jejich opakované působení vytváří jakýsi příliv a odliv, při kterém se materiál Jupiterova povrchu organizuje zvláštním způsobem a vytváří široké horizontální pruhy. Svou teorii vědci podkládají jak matematickými výpočty, tak laboratorním experimentem, ve kterém roli Jupiteru sehrál rotující silikonový válec naplněný vodou, který se zploštil do tvaru planety.

Zdroj: Science Now, Physical Review Letters