Jak hladovějí hadi
Hadi jsou známí schopností bez úhony přežít až dvouleté hladovění. Mechanismus jejich "hladovkářských výkonů" zůstával dlouho neznámý.
V živočišné říši existují dvě strategie, jak přežít dlouhé hladovění. První, kterou využívají například tučňáci sedící na vejcích, spočívá v redukci teploty tělesného jádra, která má za následek snížení energetických nároků. Druhou, kterou můžeme najít u hibernujících druhů zvířat, je hromadění zásob tuku a jejich pozvolné odčerpávání. Některá zvířata, například lední medvědi, oba způsoby kombinují.
Hadi si ovšem během evoluce zřejmě vyvinuli svoji vlastní strategii. Marshall McCue z University of Arkansas sledoval metabolismus uměle znehybněných hadů - chřestýšů, krajt a užovek z podčeledi Colubrinae. Hadi žili v laboratoři s konstantní teplotou 27 stupňů Celsia a hladověli až 168 dní.
Na základě spotřeby kyslíku doktor McCue spočítal, že hadi svůj metabolismus během hladovění, bez toho, aby snižovali tělesnou teplotu, redukovali o 72 %. Jak to udělali, úplně jasné není. Autor pokusu spekuluje o snižování počtu mitochondrií ve vysoce aktivních tkáních, jako jsou játra nebo srdce.
Kromě redukce metabolismu mají hadi podle článku na stránkách Nature ještě jeden bonus. Všechna zvířata při nedostatku potravy spalují svůj tuk. Ten je ovšem v těle potřeba i k jiným účelům a pokud množství tuku klesne přibližně pod 10% tělesné hmotnosti, metabolismus "přepne" na spalování. U hadů k tomu však dochází až tehdy, když jejich zásoby tuku klesnou pod 5%. Právě to jim v kombinaci s redukcí metabolismu zřejmě umožňuje přežít extrémně dlouhou hladovku bez toho, aby začali stravovat sami sebe.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
