Jak dál po volbách

"Aspoň se tvařte, že jedeme". Další pozorovatelé jsou zase toho názoru, že ČSSD vděčí za své vítězství nápadu "převést krajské volby na referendum o nynější vládě". To všechno je pravda ale zdaleka ne celá. Řekl bych, že komentátoři se nezabývají podstatou prohry a vítězství, nýbrž jen technikou, jak se to stalo.

Pozastavme se nejprve, proč byla tak vysoká účast voličů. Tak vysoká jako nikdy předtím. Bylo to určitě proto, že sociální demokraté připravili tak báječnou předvolební kampaň, která oslovila široké masy voličů? Mnohem větší váhu bych přikládal tomu, že voličská masa je unavena reformami, které jí vytahují z kapes peníze. A zastání nikde. To nemluvím pouze o zdravotnictví, ale třeba o novém způsobu zdanění výdělků, který nahrává bohatším, o zvyšujících se platbách za cokoli: za byt, za energie, za stravu a bůhví za co ještě. Kdosi to vyjádřil trochu přehnaně, že dnešní vláda zde není kvůli občanům.

Jak má vidět koaliční vůdce člověk, kterému po odečtení všech stále se zvyšujících inkas, plateb, daní, poplatků zbude na vlastní jídlo tisíc korun měsíčně? Starý člověk mnohdy ani neví, na co má nárok, jindy se mu nechce na úřadech bojovat o almužnu. Za socialismu se to dělalo následovně. Průkazy zdravotně postižených osob, které opravňovaly nositele cestovat zadarmo městskou hromadnou dopravou, se čas od času zcela zrušily a jelo se nanovo. Kdo si nepodal odvolání, měl smůlu. A že takových chudáků bylo...

Svět je uspořádán tak, že chudých je vždycky víc než těch bohatých. Pro vládu je lukrativnější zvýšit všem daně o stovku, než zavést progresivní zdanění, to jest tím vyšší daň, čím vyšší plat. Přináší to totiž do státní kasy víc peněz. Zvýšením daně na rohlík z pěti na 19% se také vydělá víc než třeba zdaněním zlata o padesát procent. Nejenže je chudých většina, ale jejich potřeby, ač skromné, neustále se opakují.

Podstata volebního úspěchu ČSSD spočívá v tom, že chudí začali hůř snášet utahující se šroub výdajů. Není to tak, že by kvůli třiceti korunám chtěli změnu vlády. Jde o to, že suma výdajů je příliš vysoká, zdá se, že nad hranici únosnosti. Nůžky mezi chudými a bohatými se rozevírají. Nejen u nás v Česku, ale na celém světě. Hrubý domácí produkt roste, mnohdy docela bouřlivě, ale chudí to příliš nepociťují. Jako pěkný příklad mohou sloužit latinskoamerické země. Vzhledem k velké chudobě a díky demokracii, která dává stejný hlas chudému i bohatému voliči, ubírají se tamní režimy doleva.

Někteří si myslí, že volby zavrhly radar v Česku, ale to není tak docela pravda. Odmítly pouze další utahování opasků.

Člověk je od přírody líný a pokud ho něco vyloženě nepálí, nechá si ledasco líbit. Historické zkušenost říká, že víc snesou chudí než bohatí, kteří mají více informací, větší vzdělání, více možností jak vyklouznout ze sevření státu.

Sliby sociálních demokratů jsou důležité, doufejme, že alespoň většina je jich splnitelná. A nejde jen o splnění slibů, musí se objevit nové postupy. Reformy jsou totiž nutné, ale neměly by být tak bolestivé. Možná je už vítězové voleb mají, tak sem s nimi. Nedojde-li totiž k úlevě, může se s velkou pravděpodobností stát to, co se děje v jihoamerických demokraciích. Rozčarovaní voliči se posunou ještě víc doleva. V našem případě k nereformovaným komunistům.

Vítězství ČSSD ve volbách je velké a lhostejno, jestli se podaří koaliční vládu položit na lopatky nebo ne a jestli se vítězství levice utvrdí výsledkem druhého kola senátních voleb koncem týdne. Důležité, vlastně to nejdůležitější je, jestli se vítězným socialistům podaří splnit předvolební sliby. V českých podmínkách by to bylo novum, které zatím nesplnila žádná vítězná strana. Chceme-li být spravedliví, ani nemohla, neboť nikdy nevyšla z voleb s tak příznivými výsledky, aby mohla prosadit své sliby beze zbytku. Sociální demokraté se zatím tváří, že budou vyžadovat plnění svých předvolebních slibů velmi razantně. Uvidíme. Nejde vždy jen o to, že vítězné strany časem ztrácejí tah na branku, ale také o to, že ne všechny sliby je možno splnit. Tedy - jde o chuť a možnosti.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .