Jak české korálky dobyly Ameriku

V polovině 16. stol. byly položeny základy slavného sklářského průmyslu v Jablonci, Bedřichově i na jiných místech, který se výrobě korálků začal věnovat soustavněji. Drobní řemeslníci zpočátku dělali foukané korálky a prodávali je šperkařstvím. Od té doby poptávka po tomto zboží utěšeně rostla.

Za rakousko-uherského mocnářství se rozpoutal konkurenční boj mezi českými a benátskými sklárnami. Čeští výrobci proto zkusili novinku, která jim dopomohla k obchodní expanzi. Objížděli kraje od města k městu a zjišťovali, jaké korálky by si lidé přáli. Vrátili se se skicami a popisy, a to byl začátek ohromujícího úspěchu. V průběhu 19. stol. se vyráběly korálky nejrůznějších tvarů a barev. Umožnily to nové stroje a také techniky, jako např. mačkání. Roztavené sklo se stlačovalo ve formách a to umožnilo vyrobit tisíce stejných korálků, a navíc trvanlivějších než z foukaného skla. Benátští skláři se proto zaměřili na ruční výrobu korálků, v níž se stali mistry.

Obchodní kontakty českých sklářů se rozšířily až do Nového světa. Indiáni na celém americkém kontinentu původně používali perforované mušle, kamínky, dřevo, rohy a parohy, zuby divokých zvířat, želví krunýře a podobně. Na konci 18. století si oblíbili evropské korálky, které směňovali za zboží i za půdu, a tak si běloši proklestili cestu až na Západ. Španělé dováželi benátské korálky; tehdy šlo o typ, kterému se říká "pony beads". Podle jednoho výkladu se tak nazývají proto, že je obchodníci vozili v sedlových brašnách na koních (pony), dle jiného proto, že se dobře hodily k vyšívání koňských postrojů a přehozů. Indiáni používali bílé a prachově modré korálky, později i další barvy. Protože však byly velmi drahé, zdobili jimi pouze lemy oděvů, ale časem korálkové výšivky pokrývaly celé plochy ošacení.

V první polovině 19. století se na Divoký západ konečně zakutálely i tradiční české skleněné korálky, Bohemian beads, a ihned si získaly neobyčejnou oblibu. Oproti benátským měly světlejší barvy a pravidelnější kulatý tvar. Ve 40. letech 19. století se objevily semínkové korálky, seed beads, které byly oproti poníkovým velice drobné a výšivky z nich působily mnohem propracovaněji a jemněji. Měly i mnohem více barevných odstínů (zhruba 80), a tak si jednotlivé indiánské kmeny vypracovaly osobité vzory a techniky výšivek, jež dosáhly vysoké umělecké úrovně. Při vyšívání oděvů, mokasínů a brašen hojně používali i české semínkové korálky z Jablonce. Dnes můžeme v amerických muzeích obdivovat cenné indiánské artefakty zdobené starými českými korálky všech druhů, které si své dobré jméno udržely do současnosti.

První světová válka u nás vážně narušila sklářské odvětví, ale kolem roku 1928 se Československo stalo největším vývozcem korálků na světě. Druhá světová válka však znovu utlumila produkci a nastupující komunistický režim ji potlačil zcela. Teprve roku 1958 se sklárny z ekonomických důvodů vrátily ke korálkům a současná Česká republika je opět v čele korálkového světa. Dnes do Ameriky dovážíme proslulé Bohemian beads, které se používají na výzdobu indiánských výrobků. Mezi nejčastější a nejvěrnější odběratele patří Indiáni kmene Lakotů či Navahů. Cení si na nich bohatosti tvarů, pestrosti barev a zdobnosti. Dokonce se říká, že mají přesně ty dírky, které Indiáni potřebují, a nikdo jiný takové korálky neumí vyrobit.