Jagellonci a Kutná Hora (4. část)
"Kutná Hora už v předhusitské době měla silnou vazbu na umění pražského královského dvora, proto i králi Vladislavovi v mnohém nahrazovala to, co mu Praha a dvorská šlechta splnit nemohly. Navíc Vladislav a jeho rádci usilovali o programové navázání na předhusitskou dvorskou kulturu a v tomto duchu obnovovali činnost panovnického dvora.“
Citát z monografie Kutná Hora doplníme ještě o jeden důležitý odstavec:"V kutnohorském prostředí našel tento historizující trend obzvlášť silnou odezvu, protože připomínal časy závratného rozkvětu města a navíc dával novým kutnohorským patricijům, kteří svou vlastní slavnou minulost neměli, možnost odvolávat se spolu s panovníkem na tradici českého království." Panovníkovy záměry doplňovala svými investicemi také Praha, jak uslyšíte ve čtvrtém pokračování seriálu Jagellonci a Kutná Hora.
Svou minulost oslavili měšťané předmětem, který nechali vyrobit pro kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Jak připomněl autor a hlavní kurátor expozice Europa Jagellonica Jiří Fajt, stěhování do Galerie Středočeského kraje nebylo vzhledem k povaze předmětu vůbec snadné a navíc byl pro výstavu zapůjčen ve své historii úplně poprvé. Kutnohorská část seriálu nás tentokrát provede místem, které už řadu let mate svým názvem. Říká se mu Hrádek, ač hradem nikdy v pravém slova smyslu nebyl. Dnes v něm sídlí České muzeum stříbra, kde působí i náš průvodce – Josef Kremla.
Pod svícnem bývá tma
Psal se rok 1453, když jakýsi Hermann Vischer založil v Norimberku kovoliteckou dílnu, která v jagellonské době získala věhlas po celé Evropě. Slávu podniku svou prací vydobyl syn Peter (známý s přídomkem starší), který po otcově smrti v roce 1488 navázal na práci svého otce a svou zručnost dokázal předat i svým třem synům – Hermannovi ml. (1486-1517), Peterovi ml. (1487–1528) a pro nás nejdůležitějšímu Hansovi (1489–1550). Právě Hans z Prahy získal objednávku na svícen pro kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta na Pražském hradě.
Zrodilo se dílo úctyhodných rozměrů, respektive díla dvě. Nejprve v roce 1530 Hans vyrobil z lipového dřeva model sochy sv. Václava vysoký 113,5 cm. O dva roky později vznikl bronzový odlitek sochy pod baldachýnem, na jehož vrcholu je umístěn osten na svíci. To vše bylo umístěno na sokl z pískovce a mramoru. Finální verze svícnu tak dosahuje výšky 340 cm. Celý tento kolos byl poprvé v historii stěhován ze svatováclavské kaple právě až na výstavu Europa Jagellonica do Galerie Středočeského kraje.
Pokud byla řeč o kapli sv. Václava v chrámu sv. Víta, nesmíme zapomenout ani na nástěnné malby, které zde Jagellonskou vládu dodnes připomínají. Na východní stěně kaple stojí sám Vladislav II. Jagellonský s manželkou Annou, jak připomíná prof. Jiří Kuthan v knize Královské dílo: „Figura stojícího krále po levé straně okna je zahalena do splývavého pláště s velkým límcem. Vladislav, držící v obou rukou symboly královské vlády – žezlo a jablko, působí dojmem podsaditého robustního muže. Nápadný je knír, vous na bradě a dlouhé, po obou stranách obličeje splývavé vlasy. Figuru Vladislavovu završuje na hlavu vložená královská koruna. Je pravděpodobné, že v tomto případě zachycuje vyobrazení rysy panovníkovy fyziognomie, že tu nejde jen o „ideální“ podobiznu, která by neměla se skutečností nic společného.“
Hrad, který hradem zřejmě nikdy nebyl
Hrádek je jednou z nejstarších budov Kutné Hory, která v písemných pramenech poprvé vystupuje patrně v roce 1312. Nejvýraznější etapa v jeho historii přichází v době jagellonské. Zaznamenáváme nejen koupi Michalem Preklem za 110 kop grošů – tedy za 6600 grošů, ale také následný prodej Hrádku Janu Smíškovi za cenu mnohonásobně vyšší – 500 kop grošů českých. Rokem 1490 začíná velkolepá přestavba, kterou po Janově smrti v roce 1501, dokončil syn Kryštof v roce 1504 vysvěcením domácí kaple v arkýři Hrádku.
Z Hrádku se během několika let stalo působivé patricijské sídlo, kde dnes sídlí České muzeum stříbra. Současně patří k místům, na které upozorňuje projekt Europa Jagellonica v rámci svých doprovodných programů. Na každém takovém místě najdete shrnutí historie i stavebního vývoje. V případě Hrádku se dozvíte o Janovi, který byl v závěru 15. století jedním z nejbohatších kutnohorských patricijů. Stal se erbovníkem a protože hodlal požádat o šlechtický titul, potřeboval žádost podepřít okázalým sídlem. Vnější vzhled Hrádku dokládá Willenbergova veduta z počátku 17. století, kterou můžete vidět také na webu Zmizelá Kutná Hora.
Řada detailů zůstala zachována také v interiérech. Stavitelé dokázali harmonicky propojit několik stavebních stylů od pozdní gotiky až po renesanční postupy. Naprosto ojedinělý je iluzivní dřevěný strop s motivy slunce a rozetami, který nemá v českém prostředí obdoby a odkazuje na vrcholně renesanční italské kazetové stropy. Pozornost vzbuzují také nástěnné malby. Například v kapli je vyobrazen donátor, kterým je zřejmě Kryštof Smíšek. Působivý je také sál sklenutý na středový sloup, kterému se obvykle říká rytířský.
Jan anebo Kryštof?
V historickém příběhu každé stavby najdeme místa, která jsou vysvětlována několika způsoby. Hrádek není výjimkou. Různé teorie nacházíme u popisu jeho počátků i vnitřní výzdoby z jagellonské doby. Příkladem může být nástěnná malba s vyobrazením donátora v kapli Hrádku, kde někteří odborníci vidí Jana Smíška a jiní jeho syna Kryštofa. Současně se při prohlídce kutnohorských památek můžete setkat s různou výslovností jmen stavitelů i donátorů. Například nejvyšší mincmistr je uváděn jako Hans Harsdorfer a současně jako Jan Horstofar. S dvojí výslovností jména se musí potýkat obdivovatelé prací Benedikta Rieda. V případě Hrádku je tu Brikcí ze Zhořelce, který vystupuje také jako Briccius Gauzske.
O významu rodiny Smíšků v jagellonské době vypovídá také volba místa pro poslední odpočinek. Zatímco si ostatní patricijské rody pořizovaly pohřební kaple, převážně v chrámu sv. Barbory, Jan Smíšek a jeho syn Kryštof byli velkorysejší. Jejich volba padla na celý kostel, který si nechali přestavět ve stejné době jako Hrádek. Šlo o kostel Nejsvětější Trojice, jehož podobu nechali vyobrazit také v rodinném graduálu objednaném v dílně iluminátora Matouše. Dnes je tento tzv. Smíškovský graduál uložen ve vídeňských archivech.
To, co oko veřejnosti ještě nevidělo
V rámci doprovodných programů výstavy Europa Jagellonica byla připravena speciální nabídka také v Českém muzeu stříbra na Hrádku. Své prostory nabídlo například expozici Sochařství za vlády Jagellonců. Podle slov autorky doc. Michaely Ottové prošel tým odborníků cestou dobrodružství poznávání se vším, co k tomu patří. Jediné, co měli na počátku k dispozici, byla gotická řezbářská díla z depozitářů Národního muzea, která ani veřejnost dosud neměla příležitost spatřit. Neexistovaly žádné poznámky o jejich původu či autorech, přesto dnes u řady z nich známe příběhy, odkazující k významným autorům své doby ve střední Evropě.
V naprosté většině nejde o díla české provenience, jak se dočtete také v katalogu k výstavě, která bude na Hrádku probíhat do 30. září. Pro zájemce jsou připraveny také komentované prohlídky doc. Michaely Ottové na 26. srpna a 25. září, vždy od 17 hodin.
Za týden
Páté pokračování seriálu Jagellonci a Kutná Hora nás obrazně i fakticky zavede pod povrch. Na výstavě Europa Jagellonica připomeneme s Jiřím Fajtem okamžik, kdy se investice do umění dokázala nečekaně prosadit ve veřejném rozpočtu Středočeského kraje. V kutnohorské části se vydáme na Cestu stříbra a sestoupíme i do štoly Českého muzea stříbra. Vybavíme se svítilnou, helmou, oblečeme perkytli (hornickou halenu s kápí) a projdeme zhruba 250 m dlouhou částí původního středověkého dolu více než 20 metrů pod zemí.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
