Ivan Štern: Vánoce pana Kohna a nejen pana Kohna

Pyšně si vykračoval vedle maminky a upřeně pozoroval, jak nese smrček koupený u trhovce, když se mu náhle mihla za lbím zapeklitá otázka, na niž odpověď sám nenacházel. Tu vraště přemýšlivě čelo, zeptal se maminky: „A, mami, mají křesťané na Vánoce také stromeček?“

Ten vtip by se určitě líbil mému dědečkovi Evženovi. Nacisté ho holemi k smrti utloukli v roce 1942 v Mauthausenu. Rozlítil je, ač žid, byl natolik drzý, že si dovolil proti nim zapojit se do odboje. Byl přesvědčeným československým vlastencem a již před první světovou válkou patříval mezi přední české židy trvající na tom, že židovství a češství se vzájemně nevylučuje, jedno druhé zesiluje, a že i žid se může stát poctivým Čechem.

Písmeno „S“, jímž začínalo jeho příjmení, svévolně opatřil háčkem. Proklamovanému postoji zůstal věrný i navzdory soudruhu Habrmanovi. Ten mu co by sociálnímu demokratovi zkraje dvacátých let minulého století vykládal, ač si ho strana velice váží a je ráda, že je jejím významným členem, přesto ho na kandidátku do parlamentu zapsat nemůže.

Čtěte také

„Evžene, pochop,“ řekl mu onen soudruh, „vždyť jsi Žid!“ A slovo „žid“, řekl s velkým „Ž“.

Další můj židovský příbuzný, manžel sestry mého otce, člověk naprosto sekulární, jako dědeček Evžen směřoval doleva, dokonce se stal přesvědčeným předválečným komunistou. Na rozdíl od tchána, mého dědečka, měl štěstí a Mauthausen přežil.

Kipa (jarmulka)|foto: Jana Šustová

A pak se to stalo. Jednoho krásného dne, snad své rodině navzdory, snad navzdory soudruhům, kteří ho počátkem padesátých let čtyři roky bezdůvodně věznili v Ruzyni, možná proto, že byl žid, „Petře, pochop,“ řekli mu zas ty jeho soudruzi, „vždyť jsi Žid!“, se rozhodl, že se vydá nazpět ke kořenům a že se stane židem. Dokonce ortodoxním.

V projevech ortodoxie, protože se židovství z jeho hlavy zcela vykouřilo, byl skromný. Opatřil si jarmulku. Připevněnou sponkou k vlasům s ní demonstrativně chodíval doma. U nedělního oběda hořekoval, že mu rodina určitě tajně podstrkuje k jídlu stravu ne příliš košer.

Čtěte také

Možná že byla celá „trefe“. Jako ta ryba, na niž se v řeznictví ptal natěšený pan Kohn, a nedovtipná řeznice trvajíc na tom, že ryba je ve skutečnosti šunkou, přišla o kšeft. Pan Kohn se jí přece neptal, jak se ta ryba jmenuje, ale jen na kolik přijde.

Přišly Vánoce. Nadešel Štědrý den. Když gójové chodí na své hřbitovy obdarovat své gójské mrtvé, zauvažoval můj ortodoxní strýček, proč by on nemohl jít na hřbitov vinohradský, židovský obdarovat pod stromeček své židovské mrtvé. Všude na olšanských hřbitovech bylo živo, veselo, plno lidí, spousta zapálených svíček a dárků, jen ten židovský tonul ve tmě.

Židovský hřbitov - Úštěk|foto: David Hertl

„Všude samý antisemitismus!“ volal můj strýc, cloumaje řetězem uzamčenými železnými vraty hřbitova židovského. Ten rok vyšel Štědrý den jako na potvoru na sobotu. A ještě se nesmrákalo.

Morickova otázka je na místě: „Mají křesťané na Vánoce také stromeček?“

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.