Ivan Štern: Sociální spravedlnost vs. důstojnost člověka

Manuela Schwesigová, premiérka Meklenburska
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Manuela Schwesigová, premiérka Meklenburska

Spor mezi německými sociálními a křesťanskými demokraty o pojetí zaručené starobní penze názorně ilustruje, jak snadno jde na smeč nahrát populistům.

Taky jim postupně umožnit, aby se pokusili demokratické strany odsunout na okraj veřejného života. O co jde?

Mnozí lidé v Německu, kteří celý život pracovali, nedosáhnou ani na výši starobní penze, která je ze zákona vyplácena lidem, co nepracovali nikdy. Sociální demokraté přišli s nápadem, aby i těm, kteří, přestože pracovali a výpočtem nedosahují důchodového minima 800 eur měsíčně, byla vyplácena nejméně tato částka (zvýšena o 10 %).

Premiérka Meklenburska Manuela Schwesigová vyrazila příkladně do boje za zaručenou penzi, a to s heslem: Kdo pracuje, musí vždy dostat víc než ten, kdo nepracuje. Křesťanští demokraté s nápadem souhlasí. Požadují jen, aby i výpočet zaručené penze podléhal přezkumu potřebnosti.

Bývalý poslanec za CDU a teď předseda sdružení zaměstnavatelských svazů Steffen Kampeter tvrdí, že bez něho by se rodily nové nespravedlnosti. Hlavně tehdy, kdy vedle státem vyplácené penze je nastávající důchodce poživatelem příspěvku z fondu zaměstnavatele (anebo příspěvku ze soukromého penzijního fondu).

Sociální striptýz

Manuela Schwesigová namítá poukazem na své meklenburské krajany. „Je to právě generace našich rodičů, kteří toto východní Německo znovuvybudovali za totálně mizerné mzdy. A nyní by měli být odkázáni na podměrečnou penzi a na sociální pomoc?“

Pro Steffena Kampetera prý není státní prověřování na sociální potřebnost nijak trapné, ale potřebné. Manuela Schwesigová vlastně zaujímá tradiční postoj klasické levice. Jejím cílem nebylo řešení sociální otázky. Představovalo jen cestu k vlastnímu cíli, ke svobodnému člověku.

Sociální striptýz člověka ponižuje. Vždy v sobě skrývá domněnku, že žadatel chce stát podvádět (a stát s ním má proto zacházet jako se „sprostým podezřelým“). Jak z podobného sporu dokáže populista vytěžit politický kapitál, vyškolil Evropu Jaroslaw Kaczyński.

Zavedl přídavky na děti ve výši 500 zlotých na dítě, a to bez výjimky. Nepotřební se proto na něho nezlobí. Mnozí mu nedávno dali hlas. Potřebným pomohl z ponižující a nedůstojné bídy. Ti ho nedávno volili takřka všichni. Svobody však nepřidal ani za mák.

Ivan Štern

Dokud demokratické strany nepochopí, že musí dbát na to, aby i ten nejupozaděnější člověk nebyl ponižován, a to i za cenu, že opustí dosavadní, rádoby nedotknutelné ideologické mantry, budou mít populisté vždy navrch. Trpět bude i sama demokracie.

Autor je publicista