Ivan Štern: Sociální spravedlnost vs. důstojnost člověka
Spor mezi německými sociálními a křesťanskými demokraty o pojetí zaručené starobní penze názorně ilustruje, jak snadno jde na smeč nahrát populistům.
Taky jim postupně umožnit, aby se pokusili demokratické strany odsunout na okraj veřejného života. O co jde?
Čtěte také
Mnozí lidé v Německu, kteří celý život pracovali, nedosáhnou ani na výši starobní penze, která je ze zákona vyplácena lidem, co nepracovali nikdy. Sociální demokraté přišli s nápadem, aby i těm, kteří, přestože pracovali a výpočtem nedosahují důchodového minima 800 eur měsíčně, byla vyplácena nejméně tato částka (zvýšena o 10 %).
Premiérka Meklenburska Manuela Schwesigová vyrazila příkladně do boje za zaručenou penzi, a to s heslem: Kdo pracuje, musí vždy dostat víc než ten, kdo nepracuje. Křesťanští demokraté s nápadem souhlasí. Požadují jen, aby i výpočet zaručené penze podléhal přezkumu potřebnosti.
Bývalý poslanec za CDU a teď předseda sdružení zaměstnavatelských svazů Steffen Kampeter tvrdí, že bez něho by se rodily nové nespravedlnosti. Hlavně tehdy, kdy vedle státem vyplácené penze je nastávající důchodce poživatelem příspěvku z fondu zaměstnavatele (anebo příspěvku ze soukromého penzijního fondu).
Sociální striptýz
Manuela Schwesigová namítá poukazem na své meklenburské krajany. „Je to právě generace našich rodičů, kteří toto východní Německo znovuvybudovali za totálně mizerné mzdy. A nyní by měli být odkázáni na podměrečnou penzi a na sociální pomoc?“
Čtěte také
Pro Steffena Kampetera prý není státní prověřování na sociální potřebnost nijak trapné, ale potřebné. Manuela Schwesigová vlastně zaujímá tradiční postoj klasické levice. Jejím cílem nebylo řešení sociální otázky. Představovalo jen cestu k vlastnímu cíli, ke svobodnému člověku.
Sociální striptýz člověka ponižuje. Vždy v sobě skrývá domněnku, že žadatel chce stát podvádět (a stát s ním má proto zacházet jako se „sprostým podezřelým“). Jak z podobného sporu dokáže populista vytěžit politický kapitál, vyškolil Evropu Jaroslaw Kaczyński.
Zavedl přídavky na děti ve výši 500 zlotých na dítě, a to bez výjimky. Nepotřební se proto na něho nezlobí. Mnozí mu nedávno dali hlas. Potřebným pomohl z ponižující a nedůstojné bídy. Ti ho nedávno volili takřka všichni. Svobody však nepřidal ani za mák.
Dokud demokratické strany nepochopí, že musí dbát na to, aby i ten nejupozaděnější člověk nebyl ponižován, a to i za cenu, že opustí dosavadní, rádoby nedotknutelné ideologické mantry, budou mít populisté vždy navrch. Trpět bude i sama demokracie.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.