Ivan Hoffman: Husovo dědictví

4. červenec 2015

U některých výročí vystačíme s tím, že oprášíme své znalosti z historie. V některých případech nestačí znalosti oprašovat, nýbrž je musíme uvést na pravou míru.

A pak jsou výročí, jako je to nynější Husovo, kdy se neumíme zbavit myšlenky, že si po šesti stech letech připomínáme něco, co je naprosto aktuální i dnes.

Jan Hus kritizoval soudobé poměry, přičemž mu nešlo o jejich revoluční změnu na cosi nového, nýbrž o návrat ke kořenům, k původním hodnotám.

Dodatečně se takový restart, při kterém se ztratí veškerá neuložená data, ale s nimi i nahromaděné vady, jeví pro zachování systému jako prosté, logické řešení.

Čtěte také

Jenomže měnit poměry je vždy proti mysli těm, kdo se v nich pohodlně zařídili, kdo v nich mají navrch anebo s nimi spojují své naděje. I když se proti návratu ke kořenům nedá mnoho namítat a Hus to s církví a etickým apelem na panovníky myslel dobře, mocní si to vzali osobně.

Historické poučení spočívá v tom, že vrchnost odmítající restart zablokovaného systému po dobrém, si ho vykoleduje po zlém. Upálením Husa dostal návrat ke kořenům drsnou reformační podobu.

Logo

I dnes žijeme v deformovaném systému, kterému by pomohl návrat k původní ideji. Vyzývat k restartu je stejným kacířstvím jako za Husa a jako vždycky. Než ztratit vliv, upřednostní vrchnost pokaždé život ve výnosné lži, ať už jde o sebeobelhávání duchovní či finanční, ekonomické.

Být v kolabujícím systému, který do poslední chvíle zuřivě brání své kreativně nafukované bubliny za Husa, je riskantní a nevýnosné. Pravda samozřejmě nakonec zvítězí, protože odpustky ani kvantitativní uvolňování nemají budoucnost.

Jen zřídka ovšem z restartu systému profitují ti, kdo ho způsobili. Většinou vezmou za své jako ta neuložená data, co mizí spolu s nahromaděnými chybami.

Po Husovi zůstala jeho pravda, před tím ovšem jeho popel. Zdědili jsme obojí. Vedle pravdy i marnost.

autor: iho
Spustit audio