Islám v syrské válce
Dlouhodobá situace v Libanonu, posledních deset let v Iráku a nyní poslední dva roky v Sýrii nesmírně zvýšily význam rozdílů mezi šíitskými a sunnitskými komunitami – jak v samotné Sýrii, tak i v celém regionu.
Řekni mi, k jaké odnoži islámu patříš, a já ti řeknu, na které straně syrského konfliktu stojíš, dalo by se říci na adresu současného dění. O tom, že v Sýrii proti sobě často stojí sunnité a šíité, respektive příslušníci alávitů, boční větve šíitského islámu, se hovoří relativně často. Tyto dělící linie však platí i pro syrské okolí, které do tamního dění zasahují čím dál častěji. Ne vždy jsou však vzájemné závazky a loajality tak snadno odhadnutelné.
Syrská vláda je už desítky let převážně v rukou zmíněných alávitů, má za sebou dvě šíitské síly, Írán a libanonské hnutí Hizballáh, i když jejich vzájemná spolupráce souvisí více s geopolitickými a strategickými zájmy než náboženskou příbuzností. I Irák je podobně nábožensky rozdělen a animozita mezi sunnity a šíity se tu přelévá do Sýrie a zpět, což platí i pro Libanon.
Po svržení Saddáma Husajna je také irácká vláda blíže současné Sýrii. Proti vládě v Damašku stojí nejen domácí sunnitští věřící, i když ani to není stoprocentní pravda, ale také, a vlastně mnohem typičtěji, sunnité v zahraničí. Jde přitom o velmi rozmanitou koalici, od konzervativních států na Arabském poloostrově, přes islamistickou vládu v Turecku až po různé odnože Al Kajdy. Syrskou vládu samozřejmě podporuje také pravoslavně se tvářící vláda v Moskvě a ateistický Peking – jejich motivace však s náboženstvím nemají co do činění.
Tato situace se však zkomplikovala dalšími okolnostmi. Zaprvé někteří sunnité i nadále podporují Asada, nebo přinejmenším zůstávají neutrální. Nevidí v opozici sílu, která by po případném vítězství zlepšila jejich život, a to tím spíše, že syrský režim byl oficiálně bezkonfesní. To vyhovovalo řadě menšin, jako jsou třeba syrští křesťané.
Vedle řadových sunnitských povstalců však mezi tím vyrostla celá nová struktura sunnitských radikálů, kteří mnohde převzali iniciativu. Ti sami otevřeně přiznávají, že nebojují za politické svobody, ale za své pojetí islámu a proti šíitským heretikům. Již se stalo, že v dobytých městech sunnitští ozbrojenci například ihned popravili šíitského duchovního.
Sunnitské rebely, včetně těchto radikálů, podporuje mnoho islámských či islamistických sil v zahraničí. Díky tomu však syrská vláda získala nábožensky znějící argument pro svůj vlastní nevybíravý postup proti všem sunnitům – může dnes říkat, že vlastně bojuje proti Al Kajdě. Tento spor je ovšem převrstven soupeřením mezi Íránem a Saúdskou Arábií, které vedou podobný boj i na území Iráku. Právě Sýrie je ale nejžhavější půdou pro tyto zprostředkované boje. Írán podporuje vládu, Saúdi zas povstalce.
Další komplikaci přinesl nedávný rozvrat v Egyptě, kde armáda odstavila od moci Muslimské bratrstvo. Tento krok podporovaly vyhraněně islámské sunnitské vlády, jako je Saúdská Arábie, a naopak tvrdě kritizovala rovněž sunnitská AKP v Turecku. A tak dnes také můžeme vidět velmi odlišný postoj saúdské vlády, která na zasedání Ligy arabských států podporovala tvrdý postup proti Sýrii, protože se domnívá, že v první řadě musí podporovat sunnitské bojovníky proti íránskému vlivu, zatímco Egypt v rukou armády za mnohem větší nebezpečí považuje v Sýrii nástup islamistů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
