Iráčtí křesťané utíkají do zahraničí

Litera zákona může být samozřejmě na hony vzdálena praktickému životu. V posledních měsících a týdnech se situace křesťanů podstatně zhoršila a vrcholem ledovce se staly minulou neděli koordinované útoky na kostely v čase bohoslužeb. Reakcí mnoha křesťanů je útěk do sousedních zemí. Převážná většina jich odchází do Sýrie, a to hned z několika důvodů. Jedním je kulturní příbuznost, dalším fakt, že Damašek nedělá zbytečné komplikace s vydáváním víz, a v neposlední řadě i to, že život v Sýrii je relativně levný.

Uprchlíci nicméně nemají ani u sousedů na růžích ustláno. Jejich děti často nemají přístup do škol a oni sami nedostanou žádné zaměstnání. Říkají ale, že všechna příkoří jsou ničím v porovnání se zážitky v Iráku. Proti některým podnikatelům a majitelům obchodů směřují totiž islámští radikálové cílené akce, které se stále stupňují. Patří k nim únosy dětí, útoky na ženy, jež nemají na hlavě šátek, výhružné letáky, a samozřejmě také výbuchy před jejich domy či obchody. Za takových okolností lidé odcházejí, ačkoliv představitelé náboženských menšin je vyzývají, aby přece jen zůstali.

Úřad OSN pro uprchlíky uvádí, že počet křesťanů, odcházejících z Iráku, dosahuje rekordní hodnoty. Do Sýrie přišly 4000 rodin, jež tvoří více než pětinu uprchlíků z Iráku. Doposud zodpovídaly počty utečenců zhruba etnickému a náboženskému složení obyvatelstva - to znamená, že většinou přicházeli do Sýrie šíitští a sunitští muslimové a také Kurdi. Nyní jsou to z neuvěřitelných 95% křesťané.

Jak řekl jeden z nich dopisovateli deníku New York Times, když se ještě za režimu Saddáma Husajna doslechli, že Američané osvobodí jejich zemi, byli šťastni. Nyní se ale ukázalo, že jejich situace se nezlepšila, naopak zhoršila. Doslova potom dodal: "Saddám by takovéhle náboženské útoky nedovolil". Podmínky pro křesťany se přitom začaly zhoršovat hned po vypuknutí války. Islámští radikálové totiž považují křesťany za jakési spojence Západu a okupačních sil.

Irák má zhruba 24 milionů obyvatel a náboženské menšiny tvoří pouhá tři procenta. To je asi 700 000 lidí. Absolutní většina z nich se hlásí k chaldejské církvi, mimochodem, pocházel z ní také bývalý Husajnův šéf diplomacie Tarík Azíz. Podstatně menší počty vykazují Arméni či Asyřané, a mizivé zlomky procent reprezentují příslušníci římských katolíků nebo protestantských denominací. Kuriozitou je přitom fakt, že mnozí mluví dodnes řečí, kterou kdysi mluvil Kristus.

Je tedy otázka, zda nepostihne Irák podobný osud, jako mnoho jiných islámských zemí, ze kterých křesťané dlouhodobě odcházejí. Za zmínku stojí Egypt, odkud odešly v posledních desetiletích kvůli útlaku miliony koptských křesťanů na Západ. Nebo palestinská území, kde ještě před takovými deseti lety tvořili křesťané pětinu obyvatelstva. Dnes je jich mizivé procento.

V Iráku se dostala náboženská svoboda zatím aspoň na papír. V sousední Saudské Arábii nebo Kuvajtu neexistuje vůbec. Mnoho islámských zemí čeká v tomto smyslu ještě velmi dlouhá cesta. A mnoho tamních křesťanů mnohá příkoří.