Indie očima cizince II

Tak se opět hlásím z hlavního města Tamilnadu Madrasu alias Chennai. Tady v Indii se kromě jména samotného hlavního města rychle mění i jména ulic. Ulice, ve které bydlím, se namísto dřívějšího názvu Chamier road nyní jmenuje Pasumuthutevarthiruvar salai. Není to krásný název? I místní s ním mají problémy, takže všichni svorně říkáme "vedle školy". Jak jsem se zmiňoval již minule. Indie se nezadržitelně řítí kupředu, a tak jsou změny patrné na každém kroku. Jako důkaz vám může posloužit právě fotografie, kterou jsem nedávno pořídil. Jsou na ní dvě strategicky významné budovy: veřejné záchody (vlevo) a malý pouliční chrám (vpravo). Jak si můžete všimnout, záchodky jen září, zatímco chrám se rozpadá. Na jeho opravu již evidentně nezbyly žádné peníze. To myslím hovoří za vše.

Každým rokem slaví Indové Dipawali, což je asi nejvýznamnější hinduistický svátek. Slaví se v polovině měsíce Aipasi, tedy našeho prvního listopadu. Indové si tím připomínají Ramovo vítězství nad zlým démonem Narakasurou a na Ramovu památku zapalují lampy a svíčky. Proto se o tomto svátku také mluví jako o svátku světel. V praxi to probíhá tak, že Indové brzy ráno vstanou, po koupeli vykonají puju (modlitbu) a zbytek dne tráví návštěvou příbuzných. Navzájem si darují sladkosti a nové oblečení.

Hlavní část programu přichází večer. Lampy a svíčky již dávno nahradili petardy, rachejtle a dělobuchy, a to v obrovském množství. Místo svátek světel se tomu teď říká svátek hluku. Vypadá to, že jednotlivé bloky mezi sebou soutěží, kdo vypálí více rachejtlí a tak si člověk připadá jako kdyby se místo oslavy účastnil válečného tažení. Indové mohou být rozhodně klidní. Všichni démoni museli být dozajista k smrti vyděšení.

Z malého hotýlku v centru města jsem se přestěhoval do soukromého bytu na okraji. Moje paní domácí je typická indická babička, ale protože ještě nemá žádná vnoučata, vypráví hinduistické mýty mě. Abyste rozuměli, vyprávění mýtů o hinduistických božstvech je hlavní pracovní náplní všech indických babiček. Nutno říci, že ve mně našla vděčného posluchače, neboť vedle mýtů se od ní člověk může dozvědět i spoustu zajímavých informací.

Hned první den se mě ptala, co má pro mě vařit a zda si přeji mít jídla méně pálivá. Odvětil jsem, že ne, neboť mám indickou kuchyni rád a tak ať vaří, jak je zvyklá. Paní Nalini se zřejmě rozhodla otestovat kolik toho vydržím, neboť postupně (alespoň mě se to tak zdálo) zvyšovala obsah palidel ve svých pokrmech. Vyvrcholilo to včera, kdy jsme měli k večeři krájené chilli papričky smažené spolu s cibulí a několika kořenícími přísadami. Všechny bacily ve mně dozajista zničila.

Protože se často ptám, co to je za druhy zeleniny ve všech těch jídlech, rozhodla se Nalini, že mě vezme na nákup na zeleninový trh. Těšil jsem se, že uvidím klasický trh s různými stánky, smlouváním o ceny a podobně. Byl jsem trochu zklamán, protože jsme dorazili do plně klimatizované, čisté haly s různými možnými i nemožnými druhy ovoce a zeleniny a hlavně s pevnými cenami. Kromě klasických indických produktů tu měli i spoustu dovážených věcí jako například kiwi. Překvapilo mě množství žampionů, ale zjistil jsem, že žampiony teď zažívají v Indii opravdový boom a pěstují se všude možně.

Já bych se ale rád zmínil o produktu na první pohled velmi obyčejném - banánu. Když se řekne banán, většině z nás se asi vybaví standardní banán, na který jsme v Evropě zvyklí. Těm starším z nás možná ještě Vánoce, neboť to byla za dob ne dávno minulých jediná šance, kdy tohle ovoce sehnat. Zde je k dostání hned několik druhů banánů. Uvádí se, že až čtyřicet, já však znám patnáct a bezpečně rozeznám pouze pět. Tyhle banány se vzájemně liší velikostí, tvarem, barvou, chutí a cenou. Používají se na všechno možné a kromě normální spotřeby (do džusu, koktejlu, shaku a sladkostí) se banány mohou i vařit smažit, sušit a případně je můžete nabídnout jako obětinu nějakému bohu v místním chrámu.

Kromě zralých plodů se ale spotřebovávají i plody nezralé, které se vaří jako zelenina. Podobně se vaří i banánové květy. Na první pohled vypadají jako nafouklá kukuřice. Vařit se dají dokonce i banánové stonky, tedy ta vnitřní část. Z té vnější se dělají provázky pro malotonážní zátěž, například na vázání květin. Banánové listy se tu používají místo talíře, případně jako balicí materiál. A konečně mladé banánové rostliny se dají využít také jako dekorace při různých pujách, svatbách a jiných významných událostech. Obyčejný banán a má tolik využití, že? Podobné široké upotřebení má i několik dalších pochutin, například kokos nebo nim (druh stromu). Žádný však nedosahuje "banánových kvalit".