Ida Kelarová: Muzikou je řečeno vše. Vyznamenání jsem od prezidenta Pavla přijala s hrdostí

„Mám pocit, že ocenění patří všem, které jsem v životě potkala, kteří při mě stojí a podporují mě. Pomáhají mě, i těm dětem. Bez toho by má práce neměla žádný význam.” 

Čtěte také

Zpěvačka Ida Kelarová získala jako první Romka v historii státní vyznamenání

„Toho, že mne pan prezident ocenil, si nesmírně vážím, přestože jsem vloni ocenění odmítla. Myslím si, že si ho za těch 40 let opravdu zasloužím a přijala jsem ho s radostí. Dokonce jsem cítila hrdost.”

Ida Kelarová říká, že na celém světě rozezpívala tolik lidí, že může říct, o čem mluví. Pokud si člověk nevěří, že umí zpívat, zpívat nebude. Ida si ale myslí, že zpívat umí každý.

„Lidé za mnou chodí s tím, že si myslí, že je naučím zpívat. Jenže já nikoho neučím, všichni zpívat umí. Problém je v tom, že si ne každý věří. Když si to člověk sám v sobě naprogramuje, nikdy nezazpívá. Já se jen 40 let snažím lidi skrze hudbu odblokovat, aby se otevřeli tomu, že zpívat umí. A když to v sobě najdou, je to obrovská radost pro všechny. Navíc čím víc se přestává zpívat, tím víc se člověk od sebe odpojuje. Když nebudu zpívat, přestanu si časem věřit.”

Pěvecký sbor Čhavorenge podporující romské děti a mladé lidi založila Ida Kelarové v roce 2011. Od roku 2014 úzce spolupracuje s Českou filharmonií. K bilanci společné práce patří na 130 koncertů v České republice, na Slovensku, v Rumunsku či Velké Británii. Především ale stovky workshopů ovlivněné životními příběhy desítek romských dětí. 

Velkým vzorem je pro Idu její tatínek Koloman Bitto. Patřil k významným osobnostem historie brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů.

„Když jsme jeli na Slovensko k jeho rodině, za mojí milovanou romskou babičkou, a když oni všichni spustili muziku… představte si to! Pamatuji se, jak byl táta šťastný, že si konečně s nimi zahraje. Oni třeba tři dni nespali a hráli. Z mojí zkušenosti - Romové, když zahrají tu svoji romskou, je v tom jejich identita, duše, autentičnost, ta síla! Muzikou je všechno řečeno.”