Ichtyosauři trpěli kesonovou nemocí
Mořští ještěři z období triasu vedli poklidný život, zatímco ti z pozdějšího období jury a křídy museli prchat, aby si zachránili život. Naznačují to stopy kesonové nemoci na jejich kostech.
Kesonovou nebo také dekompresní nemoc způsobuje dusík rozpuštěný v tělních tkáních a tekutinách. Při prudkém snížení okolního tlaku se mění zpátky na plyn a vytváří bublinky, které mohou vyvolat svědění, bolest kloubů a svalů, svalovou paralýzu, přeludy, bezvědomí až smrt. Typickým případem je potápěč, který se příliš rychle vynořil z hlubin, ale stejný problém měli i pravěcí mořští plazi. Známky avaskulární nekrózy způsobené kesonovou nemocí paleontologové dokumentovali na kostrách želv a mořských ještěrů z konce jury a křídy. Až dosud však nebylo jasné, jestli nemoc existovala také v předcházejícím období triasu.
Tým amerických a čínských paleontologů analyzoval velký počet koster ichytosaurů z triasu, jury a křídy. Známky avaskulární nekrózy vědci objevili u 15 až 18 % ichtyosaurů ze střední jury až křídy. Na kostrách triasových ichtyosaurů však nenašli prakticky žádné. Pravděpodobným důvodem tak markantního rozdílu je nástup velkých predátorů, kteří se objevili během jury. Ichtyosauři museli najednou prchat před nepřáteli a mnozí z nich přitom příliš rychle stoupali ve vodním sloupci.
Zdroj: Naturwissenschaften
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.