Hroby legendárních milenců
Obětí hospodářských krizí posledních let jsou i ekonomové, kteří si přestávají věřit. Prohlédneme si památníky legendárních milenců a nakonec zamíříme na výstavu belgické avantgardy. Vybíral Jan Černý.
Ve 4. století před Kristem, kdy vrcholila řecká filozofie, napsal Aristoteles, že láska je jediná duše obývající dvě těla. V egyptském týdeníku Al Ahram ještě čteme, že láska je Boží požehnání, které se sneslo na lidi, a tak se nedivíme, že součástí dějin světa jsou milostné příběhy všech dob. Ať smutné či veselé, vyprávěly se z jedné generace na druhou, básníci je ještě vyšperkovali nebo dramatizovali, ale také se zpívaly a nepřestávají se o nich točit filmy.
Ale někteří milenci se rozhodli, že po sobě nechají památku, která jejich příběh zachová navěky. Jejich hrobky, chrámy a mauzolea ukazují dalším pokolením, jak se vzájemně milovali, píše Al Ahram.
Patřil k nim faraón Ramses II z Nové dynastie a jeho milovaná žena Nefertari, ptolemaiovská egyptská královna Kleopatra a její milenec Říman Markus Antonius, indický šáh Džahán a jeho choť Mumtaz, egyptský král Fuad se svou první ženou, princeznou Šujkar, a Mohammed Šáh Agha Chán a jeho čtvrtá žena, původem Francouzka, která po svatbě přijala jméno Um Habiba.
Královna Nefertari, jejíž jméno znamená „krásná společnice“ byla jedna z osmi královských žen Ramsese II., kterou měl ze všech nejraději. Její rodinné pozadí je neznámé, ale objev nápisu na královské kartuši v její hrobce přivedl archeology k dohadům, že s ním mohla být spřízněna. Přesto dosud neexistuje jednoznačný důkaz o jejím příbuzenském vztahu ke královské rodině 18. dynastie.
Nefertari se provdala za Ramsese II., než usedl na trůn, a porodila mu nejméně čtyři syny a dvě dcery. Tezi o nejmilovanější ženě fakt podporuje fakt, že se objevuje jako Ramsesova choť na mnoha výjevech na stěnách chrámů a hrobek v Luxoru a v Karnaku. Totéž je patrné i na mnoha jejích sochách.
Faraón vzdal své ženě největší poctu, když jí dal postavit sochu ve velkém chrámu v Abú Simbel, a královně je společně s bohyní Hathor zasvěcen i menší chrám vedle královy vlastní svatyně. Její velkolepě zdobená hrobka v Údolí královen v Luxoru nemá na tomto místě obdobu – byla vykopána tak, aby tu její mumie mohla věčně odpočívat v míru.
Hrob byl vyloupen už v antice, ale v roce 1904 ho znovu objevil italský egyptolog Ernesto Schiaparelli. Několik pohřebních artefaktů včetně zlatých náramků, figurín a malých náušnic či přívěsků bylo odvezeno, a nyní jsou vystaveny v bostonském Muzeu výtvarných umění. Sbírka dalších figurín je v káhirském Egyptském muzeu.
Hrob byl roku 1950 uzavřen pro veřejnost, protože do stěn pronikaly soli a vlhkost. Spolupráce egyptských a amerických restaurátorů začala až roku 1988 a hrobka je v zájmu svého uchování od roku 1922 přístupná jen částečně. Ramsesova láska k jeho ženě je patrná na zdech její pohřební komory. Faraón o ní napsal báseň, kde se praví: „Má láska je jedinečná – nikdo s ní nemůže soupeřit, protože je to nejkrásnější žena, která kdy žila. Když zesnula, ukradla mi srdce.“
Místo památníku milenců Kleopatry a Marka Antonia není známé, ale láska dávné egyptské královny a římského politika a vojevůdce je opěvována dodnes. Jejich příběh zdramatizoval William Shakespeare ve své hře Antonius a Kleopatra. Odehrál se roku 31 před Kristem, kdy se vzájemně zamilovali na první pohled. Antonius opustil římskou choť Octavii a oženil se s Kleopatrou. Jejich láska rozhořčila Římany, kteří se báli rostoucí moci Egypta. Octavianus, který se stal později římským císařem, vpadl do Egypta, aby porazil milence a podřídil si jejich zemi.
Během války se proslechlo, že Kleopatra zemřela, a zoufalý Antonius nalehl na meč. Když se to Kleopatra dověděla, zabila se také – podle pověsti se nechala uštknout kobrou. Milenci byli pohřbeni společně na místě, které zůstává záhadou. Pátrání bylo marné, ale egyptští archeologové jsou přesvědčeni, že to bylo blízko chrámu Taposiris Magna na jihozápad od Alexandrie.
Slavný památník Tádžmahal v Agře v severní Indii připomíná milostný příběh šáha Džahana a jeho ženy Mumtaz Mahal. Jejich láska začala roku 1612, když se vzali, a skončila o sedmnáct let později, když Mahal zemřela při porodu čtrnáctého dítěte. Džahan se propadl do hlubokého žalu, jehož výsledkem je jedna z nejkrásnějších staveb na světě, kde jeho žena našla poslední útočiště.
Asi 20 tisíc dělníků a tisíc slonů stavělo dvaadvacet let obrovské mauzoleum z bílého mramoru, kde je i mešita, dům pro hosty, hlavní brána, vnější dvůr a několik klášterů. Tádžmahal je skvost muslimského umění v Indii, který byl roku 1982 zařazen na seznam světového kulturního dědictví, který sestavuje UNESCO.
O stavbě Tádžmahalu koluje řada historek. Budova se prý naklání k řece, přestože se tomu stavbaři snažili zabránit, a už čtyři roky po dostavění se začaly ve zdech objevovat trhliny. Také se říká, že byly ukradeny diamanty a zlato pokrývající část kupole. Šáh Džahan prý nařídil useknout ruce a vydloubat oči architektům a sochařům, aby zabránil napodobeninám jejich díla.
Mauzoleum první ženy egyptského krále Fuada je z bohatě zdobeného mramoru a je v něm hrob v podobě lůžka z téhož materiálu, obklopeného mramorovými růžemi. Je to však spíše památník nešťastné ženy. Princeznu Šujkar si král vzal kvůli jejímu urozenému původu a bohatství, a zanedbávanou choť zavíral v káhirském paláci Al-Záfaran. Královna mu dala syna a dceru, ale manžel s ní zacházel špatně a zakazoval jí navštěvovat její příbuzné. Když zjistil, že opustila palác bez jeho dovolení, rozvedl se s ní. Princezna Šujkar se pak podruhé vdala a měla ještě dvě děti.
Láska Sultána Muhammada Šáha Agy Chána, hlavy šíitské odnože izmaelitů, a jeho ženy začala v roce 1938 na královské slavnosti v Egyptě, kde se prý ihned zamilovali. Yvette Blanche Labroussová se narodila v jižní Francii švadleně a průvodčímu v tramvajích a ve 24 letech získala titul Miss Riviéra. Aga Chán byl o třicet let starší a jejich láska čelila mnoha překážkám, ale Yveta se nakonec stala v roce 1944 jeho čtvrtou ženou.
A protože se poprvé setkali v Egyptě, Aga Chán pro ni postavit dům v Asuánu, kde nyní stojí jeho mauzoleum z růžového mramoru. Jeho žena, které se po svatbě říkalo Bajgum Um Habíba, proslula dobročinností a zemřela až v roce 2000 v 94 letech, aby spočinula vedle svého manžela. Z jejich památníku je nádherný výhled na západní břeh Nilu.
Zpracováno za zahraničního tisku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
