Hra o veleslavný volební výprask

Liberálové z FDP zato mohou slavit historický úspěch. Počtem získaných hlasů se sice umístili na čtvrtém místě, směle se ale mohou nazvat vítězi. Dosáhli dvojnásobku toho, s čím od voleb odcházeli v předchozím období.

Bývalý zemský ministerský předseda, křesťanský demokrat Kurt Biedenkopf v rozhovoru pro druhý německý televizní program ZDF upozornil, že před Saskem v následujícím období stojí tři základní problémy, které musí řešit. Stárnutí obyvatelstva, udržení vysoké kvalifikovanosti Sasů a naučit Sasko stát na vlastních nohách. Dotace plynoucí ze solidarizačního balíčku, financovaného starými spolkovými zeměmi v průběhu příštích deset let končí. Biedenkopfův názor potvrdil jeho stranický kolega a staronový zemský ministerský předseda Stanislaw Tillich. Téže televizní stanici sdělil, že Sasko stojí před dvěma velkými úkoly. Rozvinout zaměstnanost a obecnou vzdělanost. Země v obou případech už velmi dobře nakročila.

Výsledky ve zbývajících spolkových zemích, v Durynsku a Sársku, dosud zde vládnoucí křesťanské demokraty nadšením naopak neplní. Ztráty proti posledním volbám zaznamenali víc než citelné. O to větší radost měl Frank Walter Steinmeier, sociálně demokratický kandidát na spolkového kancléře, když se v Berlíně, v domě Willi Brandta nezakrytě radoval nad jejich neúspěchy. "Náš úkol jsme splnili, zabránili jsme černo - žluté koalici," volal nadšeně. Vedle něj stojící předseda strany Franz Müntefering se potěšeně usmíval. Ale ani slovo o tom, že ve všech třech zemských volbách byli sociální demokraté biti jako žito. V Sasku i v Durynsku jim záda dokonce ukazují postkomunisté. V Sársku k tomu mnoho nechybí.

Přestože v Sársku i v Durynsku křesťanští demokraté získali ve volbách nejvíc hlasů a dál budou nejsilnější frakcí v zemských sněmech, ztráty, které utrpěli, v obou případech více než deset procent, způsobily, že zde vytvořit zemskou vládu bude oříšek. Jejich generální tajemník Pofalla řekl, že ztráty v Durynsku i v Sársku jsou bolestné, nicméně jakýkoli pokus v obou zemích sestavovat vládu bez účasti křesťanských demokratů povede k experimentům s naprosto nepředvídatelnými důsledky. Mínil tím kupříkladu otevírající se možnost, že v Durynsku může zemský sněm do funkce ministerského předsedy zvolit Bodo Ramelowa, kandidáta postkomunistů, dlouholetého hessenského odboráře a od roku 1999 člena Strany demokratického socialismu PDS.

Po těchto volbách se Levice v Durynsku stala druhou nejsilnější stranou. Pokud by křesťanští demokraté, vedeni dosavadním zemským předsedou vlády Dieterem Althausem chtěli dál zůstat u vlády, nemají jinou možnost, než se začít o vládě dohadovat se sociálními demokraty a přesvědčit je, že mít za koaliční partnery liberály není taková katastrofa, případně se nechat přesvědčit, že zelení ve vládě mohou možná víc prospět než škodit. Ti navíc ústy své předsedkyně Claudie Roth prohlásili, že Bodo Ramelow jako ministerský předseda Durynska je pro nepřijatelný. Dá se tedy předpokládat, že nakonec k mluvení budou.

Zdá se, že stín sárského Napoleona, dlouholetého zdejšího ministerského předsedy Oskara Lafontaina, dnes předsedy parlamentní frakce postkomunistické Levice svoji roli významně sehrál. Postkomunisté se stali zdejší třetí nejsilnější stranou. Rudo-rudo-zelená koalice v této nejzápadnější západoněmecké zemi se zdá být realitou. Možná ale jen podle čísel.

Většina občanů si v Durynsku, ani v Sársku podle průzkumů nepřeje mít postkomunisty ve vládě. Pomoci k ní jim přitom mohou jen sociální demokraté. Jejich předseda Franz Münterfering sice takovou pomoc nevylučuje, otázkou však zůstává, zda si podobným pokoušením voličů čtyři neděle před volbami do Spolkového sněmu sociální demokracie neřekne o veleslavný výprask.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .