Housenky otročí virovému genu

9. září 2011
Monitor

Bakulovirus napadá housenky. K tomu, aby svou hostitelku úplně zotročil, mu zřejmě stačí jeden jediný gen.

Housenky motýla bekyně velkohlavé (Lymantria dispar) jsou normálně aktivní v noci a přes den se ukrývají před ptáky v půdě nebo pod kůrou. Jakmile se ovšem stanou hostiteli bakuloviru, je s ukrýváním konec. Už dlouho je známo, že infikovaná housenka se za denního světla vyšplhá až na vrcholky stromů, kde ji virus zahubí. Pomocí svých enzymů vir naruší stěny buněk, takže z mrtvého těla visícího ve výšce se mohou uvolnit virové částice, které mohou nakazit další housenky. Otázkou však bylo, jakým způsobem virus housenku ovládá.

Elegantní cestou ke kontrole komplexního chování je podle vědců z Pensylvánské státní univerzity manipulace s hormony. Při svém výzkumu se zaměřili tímto směrem a zjistili, že bakulovirus svou oběť ovládá prostřednictvím jediného genu egt. Kóduje vznik molekul enzymu, který inaktivuje hmyzí hormon (20-hydroxyekdyson) pro svlékání. V době svlékání, které před zakuklením prodělají několikrát, housenky přestávají žrát a zdržují se u země. Ty, které jsou nakažené virem, však nemají dostatečně vysokou hladinu svlékacího hormonu. Zůstávají proto v korunách stromů, kde se zavěsí na list nebo kůru a čekají, až je virus zahubí.

Infikovaná housenka se za denního světla vyšplhá až na vrcholky stromů, kde ji virus zahubí.  Z mrtvého těla visícího ve výšce se mohou uvolnit virové částice.

Zdroj: Penn State, Science

autor: redakce ČRo Leonardo
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.