Housenka imituje mravenčí královnu

Housenky modráska Rebelova se živí na vegetaci jen velmi krátce. Většinu svého vývoje prodělávají mezi mravenci. Housenka začne vylučovat pachové molekuly typické pro příslušníky kolonie mravence žahavého. Ošálení mravenci si odnesou nevítaného hosta sami do mraveniště a tam o něj pečují. Housenka může prožít v mraveništi až dva roky a nabere tu až 98 % hmotnosti, kterou má těsně před zakuklením.

Housenka vylučuje do okolí stejný pach jako mravenčí larvy, a to ponouká mravence, aby ji krmili. Oddanost mravenců k housence jde ale tak daleko, že pro ni v případě ohrožení nasadí život. Dokonce dají v kritické situaci přednost záchraně housenky před obranou vlastních larev. Housenka se těší v mraveništi respektu, jakého požívá snad jen mravenčí královna. Není to tím, že by housenka napodobila pach královny. Jak si to tedy zařídí?

Italští a britští zoologové pod vedením Jeremyho Thomase z Oxfordské univerzity tuto záhadu vyřešili. Zjistili, že housenka vydává zcela zvláštní zvuky. Podobně se v mraveništi ozývají jak mravenčí dělnice, tak i královna. Vědci nahráli zvukové projevy dělnic a královny a pak je přehrávali dělnicím. Při poslechu vlastních zvuků se mravenčí dělnice pozastavují u jejich zdroje. Pokud je dělnicím přehráván zvuk vyluzovaný královnou, scházejí se mravenci u jeho zdroje a odmítají se hnout. Na zvuk vyluzovaný housenkou modráska reagují dělnice stejně jako na zvukový signál královny. Není pochyb o tom, že se housenky bělásků naučily mravenčí královnu zdařile imitovat a nyní z této dovednosti těží.

Tak trochu záhadou zůstává, proč si mravenci nevyvinuli nějakou protizbraň. Například nový pach královny, podle něhož by švindlující housenku snadno odhalili. Nabízí se hned několik vysvětlení. Škody napáchané housenkami modrásků nemusí být tak velké, aby se vyplácelo mrhat silami na tvorbu nového rozlišovacího znamení. Nelze však vyloučit, že zvuková imitace mravenčí královny je poměrně čerstvý evoluční vynález a odpověď mravenců teprve přijde.