Houby a mravenčí zombie

Houba Ophiocordyceps unilateralis - po mravencově skonu, vyroste z jeho hlavy výhonek houby nesoucí spory
Houba Ophiocordyceps unilateralis - po mravencově skonu, vyroste z jeho hlavy výhonek houby nesoucí spory

Cizopasná houba Ophiocordyceps unilateralis napadá svými sporami mravence, prorůstá jejich organismem a postupně je krok po kroku ovládá, tak aby mohla dokončit svůj životní cyklus.

Před 48 miliony roků spadl ze slézovité rostliny Byttnertiopsis daphnogenes list a vítr jej odvál nad hladinu nedalekého jezera. Chvíli ještě plul, ale pak se ponořil do hlubin. Klesl až na dno, kde ho překryl nános jemných usazenin. Ty se postupně změnily na pevnou horninu. Na denní světlo se list dostal opět až přičiněním paleontologů, kteří zkoumají pravěký život z fosílií dochovaných v břidlicích bývalého lomu nedaleko německé vesnice Messel. Zkamenělý list se nezdál ničí nápadný. Pak si ale vědci povšimli podivných zářezů na cévách vystupujících ze spodní strany listu. Takové „jizvy“ můžeme nalézt dnes na listech v tropických pralesích Jižní Ameriky, Afriky nebo jihovýchodní Asie. Zanechala je tam kusadla mravenců.

Zákeřný životní cyklus houby Ophiocordyceps

Tito mravenci se nezahryzli do listu z vlastní vůle. Donutila je k tomu cizopasná houba. Pokud se mravenec nakazí sporami houby Ophiocordyceps unilateralis, jsou jeho dny sečteny. Houba prorůstá mravenčím organismem a pomalu jej ovládá. Když už má mravenec na kahánku, donutí jej houba vlézt na spodní stranu listu a zatnout kusadla do pevné cévy. Záhy po mravencově skonu, vyroste z jeho hlavy výhonek houby nesoucí spory. Těm se tak nabídne šance rozptýlit se na velkou vzdálenost. Pokud na sporu narazí zdravý mravenec, může se parazitickou houbou opět nakazit. Koloběh životních cyklů houby a jejího hostitele tak může pokračovat.

Houba Ophiocordyceps unilateralis - po mravencově skonu, vyroste z jeho hlavy výhonek houby nesoucí spory

Houba ovlivňuje chování mravence ve svůj prospěch. Je to jakýsi přírodní intrikán. Mravenec se pod její vlivem chová jako oživlá mrtvola. I v seriózních vědeckých časopisech se můžeme občas setkat s termínem „mravenčí zombie“. Vystihuje dost přesně situaci.
Mravenci žijí původně vysoko v korunách stromů, kde je suchý vzduch. Po nákaze houbou ale sestupují na zem do podstatně vlhčího prostředí. Na strom už nedokážou vylézt, protože jim houba toxinem ochromila svaly. Vyšplhají jen do výšky asi čtvrt metru nad zemí a tam se zavěsí na spodní stranu listu. Ochablé svaly kusadel jim umožní, aby se zachytili, ale v žádném případě jim nedovolí se pustit. Houba umí činnost mravenců dokonce i načasovat na poledne a nasměrovat je k listům otočeným na sever až severozápad. Tam vládnou dokonalé podmínky pro tvorbu houbových spor. Po smrti oběti rozjede houba produkci spor naplno.

K vytvoření dostatečného množství spor potřebuje houba nejen vhodné podmínky, ale také dobu několika týdnů. To je také důvod, proč mravence rovnou nezabije, ale promění ho v zombie a odvede jej pryč z mraveniště. Kdyby mravenec skonal mezi svými druhy, vynesli by ho ostatní příslušníci kolonie ven do míst, kam ukládají odpad. Smetiště zakládají tam, kde se houbám nedaří. Ovládnutím oběti zabrání parazit svému vyhození na mravenčí skládku odpadu a zvýší si tak šance na přežití.

Strategie, která přežila věky

48 milionů starý list rostliny Byttnertiopsis daphnogenes s podivnými zářezy na cévách

Nález zkamenělého listu v messelských břidlicích dokazuje, že mravenčí zombie běhali po pralesích už před 48 miliony roků. Už to naznačuje, že strategie houby je z evolučního hlediska velmi úspěšná. Dalším důkazem je i geografické rozšíření parazitických hub ovládajících svou oběť. Najdeme je v tropech celého světa. Zdá se, že každý druh mravence proměňovaný v zombie, je napaden vlastním druhem houby. Cizopasníků jsou zřejmě desítky a možná i stovky druhů.

Do soužití mravence s parazitickou houbou vstupuje ještě třetí aktér. Jde rovněž o houbu. Ta si nevšímá mravence a napadá přednostně parazita vyrůstajícího z mravenčí mrtvolky. Přerůstá přes parazitickou houbu a zabrání jí tak v uvolnění spor. Mohlo by se zdát, že je to škůdce parazita. Ve skutečnosti vděčí parazitická houba za svou prosperitu z valné části právě houbě, která ji napadá. Pokud by parazitickou houbu nic nedrželo na řetězu, šířila by se populacemi mravenců jako lesní požár. Škody by byly nedozírné a mnohé mravenčí kolonie by zanikly. Pokud je však parazit znevýhodněn, má jeho oběť větší šance na přežití. Parazité pak mají větší naději, že aspoň někdy najdou vhodného hostitele.

Řady nepřátel parazitické houby jsou ale zřejmě ještě početnější. Do mravenčí mrtvolky prorostlé cizopasnou houbou kladou vajíčka zástupci hmyzu z čeledi bejlomorkovitých (Cecidomyiidae). Z nich se vylíhnou larvy, které pak houbu požírají.

Bejlomorkovití - Zeuxidiplosis giardi. Ilustrační foto

Úžasný příběh mravenčího zombie tak nabírá na složitosti. Za miliony let, po které houby mění mravence na živé mrtvoly, se naučily ze soužití parazita a oběti profitovat další a další organismy a našly si tak své místečko na výsluní evoluce. Jisti si můžeme být jen jedním – o mravenčích zombie ještě zdaleka nevíme všechno. Ty nejúžasnější příběhy možná teprve čekají na odhalení.