Hospodářská krize stále horší než předpovědi

Další předpověď z Bruselu totiž naznačuje, že ani obnovení růstu v roce příštím nepřinese očekávaný růst o jedno a půl procenta, ale jen o slabé čtvrtprocento. Stejně tak by se počet nezaměstnaných měl zvýšit o téměř milión a začít se blížit hrozivým třem miliónům. Dlouhodobě nejhorším ukazatelem je ovšem zvýšení národního dluhu Británie v příštím roce až na 72 procent HDP, tedy na více než jeden bilión liber, což ohrozí budoucí stabilitu ekonomiky po skončení krize. Ještě hůře na tom má být Irsko, jehož ekonomika má letos poklesnout o celých pět procent. Jen o něco málo lépe než Británie si pak má letos vést Německo s pádem o dvě a čtvrt procenta -- což bude vzhledem ke směřování exportu hořkou pilulkou také pro Českou republiku. Celá Eurozóna má pak poklesnout o 1,8 procenta, stejně jako Francie. Nepřekvapuje tedy ani, že Řecku a Španělsku byl už nejnověji snížen cenný rating Standard & Poor.

Co se týče Spojených států, tam může sice euforie kolem nástupu nového prezidenta psychologicky pomoci, ale bude otázkou, jaké konkrétní hospodářské kroky nová vláda učiní. O tom, jak hluboká je globální krize, svědčí nejen propad prodeje luxusního zboží -- například značek Cartier a Montblanc v Americe až o 28 procent -- ale i propad prodeje ne tak luxusních automobilů o více než pětinu. Podobně vykazují propad prodeje až o 9,4 procenta japonské obchodní domy a bankroty hlásí tamní klenotnické firmy, například Miki Corporation.

Co se pak týče bank, ukazuje se, že finanční krize minulého roku pro ně ještě zdaleka neskončila a nikdo prý nemůže vypátrat, jak velké jsou jejich ztráty se stovkami miliard utopených v tzv. ,,toxických'', tedy nesplatitelných dluzích. Příkladů je bohužel stále dost. Od irské Anglo-Irish Bank, která musela být po krachu znárodněna minulý týden, po americkou Citigroup. Ta klesla z pozice největší banky světa až na páté místo, už před časem dostala od vlády kapitálový příspěvek 45 miliard dolarů a nyní se rychle sama rozpadá na prvočinitele, tedy dosavadní divize v rámci conglomerátu. Citygroup minulý pátek ohlásila už pátou čtvrtletní ztrátu přes osm miliard dolarů ve čtvrtém čtvrtletí minulého roku a daňoví poplatníci budou muset pokrýt také zhruba 260 miliard ztrát oněch ,,toxických'' dluhů z celkové sumy přes 300 miliard dolarů. Není divu, že předseda správní rady Bischoff je rychle posílán do důchodu.

Podobně si ,,vede'' například britská Royal Bank of Scotland, která v pondělí ohlásila vůbec největší ztrátu v britských dějinách podnikání ve výši 28ti miliard liber a její akcie se během pár hodin zhroutily o 67 procent. Jelikož RBS už před třemi měsíci dostala 32 miliard veřejných financí, premiéru Brownovi -- který odsoudil skutečnost, že banka před časem zaplatila o 15 až 20 miliard více za akvizici holandské ABN Amro, než jaká byla její reálná cena -- pak nezbylo než ohlásit ,,znárodnění'', tedy zvýšení veřejného vlastnictví banky na 70 procent. Jen tak pro srovnání, hodnota RBS se tak zřítila z 75ti miliard liber před dvěma roky na pouhé čtyři a půl miliardy. Ani akcie ostatních bank nebyly ušetřeny. Lloyds, která též dostala před nedávnem od vlády peníze, zaznamenala pokles o 34 procent a akcie HSBC a Barclays též zeslábly. Opoziční stínový ministr financí Osborne k tomu řekl, že daňoví poplatníci už ztratili na vládních balíčcích bankám na podzim 17 miliard liber a že ministři vůbec netušili, co tak vlastně kupují a nenamáhali se zjistit, že RBS směřuje k obří ztrátě. Nejnověji navíc postrašil experty útěk investorů z tzv. hedge fondů, odkud podle čísel z posledních tří měsíců uplynulého roku stáhli 152 miliard dolarů a na 900 těchto fondů přestalo podle zprávy průzkumu agentury HFR v deníku The Times v minulém roce existovat nebo zveřejňovat výsledky hospodaření. Jedinými pozitivy Británie těchto dnů tak je pokles inflace za prosinec na tři procenta, což se očekávalo, a snížení ceny plynu spotřebitelům o 10 procent, což prý je však o mnoho méně než o kolik spadly světové ceny. Krize však teprve začíná a dobrých zpráv bude zjevně ještě ubývat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .