Hlubinné ryby v ohrožení

24. září 2010

Kvóty pro mořský rybolov nedovolují rybářům z beztak zplundrovaných moří a oceánů tahat tak tučné úlovky, jako by si přáli. Lov se proto stěhuje do hlubin. Drancování populací hlubinných ryb nabírá tempo, které nemá obdoby. Kanadští vědci prověřili stavy pěti druhů hojně lovených hlubinných ryb a zjistili, že všem hrozí bezprostřední vyhubení. Po této studii by měly být rychle přijaty mezinárodní úmluvy, které by ohrožené druhy chránily. Zdlouhavost schvalovacích procesů však dává rybám jen malou šanci na přežití.

Mnohé populace mořských ryb se dostaly v důsledku nadměrného rybolovu do vážných potíží. Ohroženi jsou například žraloci, mečouni, tuňáci nebo rejnoci. Nejznámější katastrofu vyvolalo drancování u populace novofoundlandských tresek v druhé polovině minulého století. Lov by zakázán, ale ani po třiceti letech stavy těchto kdysi hojných ryb nestoupají. Stanovení kvót pro rybolov se zdaleka neřídí jen potřebami ochrany přírody. Ve hře je obrovský počet pracovních míst, ekonomická a politická stabilita oblastí závislých na mořském rybolovu. Výsledkem je vždy kompromis mezi tím, co by bylo třeba, a tím, co projde bez velkých bouří.

Vědci považují kvóty pro rybolov za neúnosně vysoké, ale rybářům to stejně nestačí a hledají náhradní kořist, jejíž lov zatím nepodléhá regulaci. A tak se na stolech milovníků ryb začaly objevovat exotické druhy ryb pocházející z hlubin. Jejich lov usnadňuje skutečnost, že se často zdržují v blízkosti vrcholků podmořských hor, kde je rybářské flotily vyhledají pomocí citlivých sonarů.

I když má lov hlubinných ryb poměrně krátkou historii, začíná narážet na stejné problémy jako lov tradičních druhů. Populace ryb řídnou. Ukazuje se, že často lovíme tvory, o jejichž životě prakticky nic nevíme. Metrové hlubinné ryby vypadají na první pohled jako "rybí dorost". Ve skutečnosti jsou to kusy staré 60 nebo i 70 let. V hlubinách se žije pomalu a dlouho. Druhy s tak pomalým růstem nemají nejmenší šanci nahradit přirozeným rozmnožováním úbytky způsobené masovým lovem.

Kanadští vědci Jennifer Devineová, Krista Bakerová a Richard Haedrich z Memorial University v novofoundlandském St. John´s sledovali vývoj populací pěti druhů hlubinných ryb v severním Atlantiku zhruba 20 let a došli k neradostným závěrům. Stavy už poklesly na 2% původní úrovně. Na hrobníkovu lopatu se tyto ryby dostaly bleskově - během jediné generace. Jejich šance na přežití jsou v podstatě jen teoretické. Lov nadále pokračuje navzdory tomu, že tyto ryby splnily oficiální kritérium World Conservation Union pro kriticky ohrožené druhy a zaslouží si plnou ochranu. Kromě drastického úbytku je patrné i zmenšení ryb. Většina jich skončí v rybářských sítích dříve než stačí dorůst. Některé druhy jsou dnes v průměru o polovinu menší než před 17 lety. Výsledky výzkumu kanadských vědců přinesl americký vědecký týdeník Science.

V současné době využívá lidstvo moře a oceány krajně nešťastným způsobem. První přicházejí rybáři. Vědci se objevují na scéně s velkým časovým odstupem a obvykle už jen konstatují nenapravitelné škody způsobené rybolovem. S ještě větší prodlevou přicházejí zákonodárci a národohospodáři se zákony a kvótami na lov. Dokud se tento systém nepostaví z hlavy na nohy, situace se nezlepší. Některé hlubinné ryby, jež nebyly předmětem kanadské studie, už vědci neviděli několik let a panují obavy, že již vyhynuly.