Hlasování o nedůvěře

Obvyklou banalitu je dobré připomenout hned úvodem. Vzhledem k výsledkům voleb a s přihlédnutím k systému přepočítávání odevzdaných hlasů to v minulém nejméně desetiletí dopadá při všeobecných volbách pravidelně tzv. "patem". Ani jedna ze stran nezískala v tomto období většinu křesel, která by zajišťovala - řekněme - pohodlné plnění volebních slibů. Vždy bylo nutné vytvářet nějaké koalice, které se dříve či později vnitřně rozložily natolik, že vládnutí (tedy ta jeho část spočívající v prosazování příslušných, vládou připravených zákonných norem) nenastalo. Koalice má většinou hodně práce s tím, sehnat pro hlasování, při kterém je zapotřebí hlasů nadpoloviční většiny všech poslanců, onen proslulý sto a jeden hlas.

Historie vyslovování nedůvěry vládě má obdobné schéma. Opozici se podařilo prosadit samotné hlasování o nedůvěře již v červnu a v prosinci 2007, jakož i v dubnu letošního roku. První dvě hlasování dopadla, jak již napovídá zmínka o rozložení sil ve sněmovně, poměrem 101:97 hlasům. Letošní dubnové hlasování zaznamenalo "dramatický" nárůst hlasů opozice - dopadlo 101:98 hlasům. Nějaký smysluplný algoritmus z toho vyčíst nejde - příští hlasování, to středeční, by teoreticky mohlo dopadnout jako ta předchozí, avšak...

Poněkud se pozměnily poslanecké počty, míněno tedy: počty hlasů, které mají tábory "pozice" a "opozice" takříkajíc jisté.

K vyslovení nedůvěry vládě je zapotřebí onen sto a jeden hlas. Opozice, tvořená ČSSD a KSČM dá dohromady 96 hlasů. Nejnověji je v dolní komoře Parlamentu šest nezařazených poslanců -jejich řady nedávno rozšířili dva poslanci ODS, kteří vystoupili z klubu, leč tvrdí, že budou hlasovat s rodnou stranou. Jisté to ovšem není. Podívejme se přesto na jednu z možností, která se teoreticky nabízí v případě, že vláda příští týden padne:

Předseda ČSSD Jiří Paroubek, který volá po svržení vlády nejčastěji, nabízí jako nejschůdnější řešení situace, která by mohla nastat po případném vyslovení nedůvěry vládě, vytvoření dočasné úřednické vlády. Když si člověk pokusí odmyslet emoce, které rivalitu mezi hlavními politickými hráči na domácí scéně provázejí, je myšlenka na úřednickou vládu - v současné chvíli - možná tou největší nadějí pro celou republiku.

Současné patové rozložení sil ve sněmovně politickou scénu naprosto znehybňuje. To se za uplynulé dva roky plus pár měsíců prokázalo víc než dost. To, že takové poslanecké "nicnedělnání" společné věci, kterou by - odvažuji se i nadále doufat - měl být všeobecný prospěch této země, rozhodně neprospívá, je snad zřetelné. Pád vlády a následné jmenování kabinetu "odborníků" by mohlo být užitečné hned na několik způsobů. Do úřednické vlády by mohly parlamentní strany nominovat odborníky, kteří by - teoreticky a možná i prakticky - byli nezatíženi současnými pozičně-opozičními strkanicemi. Jinak řečeno - tito odborníci by mohli pro své (celé zemi prospěšné) návrhy získávat širší, konsensuální podporu napříč sněmovnou, což je něco, co se v emocemi zatížené a personifikované řevnivosti dnešních dnů nedá dosáhnout.

Vláda odborníků by mohla - když se to vyjádří v rychlé zkratce - za ty partaje udělat ve vládě slušný kus práce, který se nikdy nemůže podařit slabé koaliční vládě. Mohla by protlačit sněmovnou takové zákonné úpravy, které mohou být pro současný, ale i pro případný "opoziční" kabinet sebezničující, i když o nich všichni vědí, že jsou nutné. Vláda odborníků by pak dosloužila do předčasných, v lepším případě do řádných voleb, a partaje by pak mohli začít znovu s jejich partajničením, leč "mouřenínská", nutná a nikým vlastně nechtěná, protože politicky nesympatická práce by mezitím byla odvedena.

A když už jsme v těchto úvahách takto daleko - možná, že za současné situace, kdy v tu- i cizozemsku bobtná ekonomické krize, v době úpadku domácích firem se staletou tradicí a také s účastí státu, v době zpomalující se dynamiky hospodářství, v době téměř všeobjímající nedůvěry v cokoli, co se skrývá pod pojmem "politika" by si Topolánkův kabinet mohl i tak trochu přát, aby to břímě převzal někdo jiný. A pan Paroubek se do toho - jak shora nastíněno - jistě nepožene... Jediné, co by jeho vládu čekalo hned po případném jmenování, by - samozřejmě - bylo hlasování o nedůvěře...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .