Historie Islandu vyčtená z genů

Island byl osídlen v rozmezí let 874 až 930 n.l.. Kdo byli tito první osadníci? Nelze vyloučit, že na Island jako první dopluli už v 6. století n.l. irští mniši. Mimo pochybnost je vikingské osídlení ostrova. Traduje se, že jako první vstoupil na ostrov Nor Naddoddr. Ten ale Island rychle opustil. Jako první prožil na ostrově uprostřed studných vod severního Atlantiku delší čas Godar Svavarsson ze Švédska. Godar také Island obeplul a potvrdil, že je to ostrov. První pokus o trvalejší osídlení Islandu podnikl Nor Flóki Vilgerdarson. Dobytek ale nepřežil už první z tamních krutých zim a Flóki svou misi vzdal. Právě on dal ostrovu jméno "Země ledu" čili Island. Za prvního skutečného Islanďana je považován Ingólfur Arnarson, který musel prchnout z rodného Norska, protože byl obviněn z vraždy. On a jeho lidé se usídlili na Islandu natrvalo

Staré ságy jsou skoupé na podrobnější informace. Také datování jednotlivých událostí není zcela přesné. Islandská společnost deCODE vrhla do počátků osídlení Islandu nové světlo analýzami DNA izolované z koster 68 lidí, kteří zemřeli před rokem 1000. Datování koster bylo poměrně jednoduché, protože v roce 1000 přijali Islanďané křesťanství a to zcela změnilo pohřební rituály. Pohanští Islanďané pochovávali nebožtíky na okraji svých statků s výbavou pro posmrtný život. Hroby jsou obvykle orientovány od severu k jihu. Hroby z křesťanského období neobsahují dary, jsou orientovány od východu k západu a obvykle jsou součástí rozsáhlých hřbitovů. O tom, že analýzám byla podrobena DNA skutečných přistěhovalců, svědčí fakt, že plná čtvrtina analyzovaných ostatků patřila lidem, kteří se na Islandu nenarodili a také dětství prožili jinde. Dokazuje to izotopové složení zubů, které neodpovídá spektru izotopů vyskytujících se na Islandu.

Analýzy DNA z hrobů prvních osadníků potvrdily, že na Island přišli muži skandinávského původu. Původ žen byl mnohem pestřejší. Některé sice pocházely ze Skandinávie, ale mnohé z prvních Islanďanek se zřejmě narodily v Irsku a ve Skotsku. Britské ostrovy byly v 10. století cílem častých vikingských nájezdů. Nedílnou součástí bohaté kořisti byly zjevně i unesené ženy.

Genetické analýzy DNA prvních Islanďanů také odhalily, jak dramatickou proměnu prodělala za tisíc let dědičná informace islandské populace. Středověké obyvatelky ostrova měly k dnešním Islanďankám dále než k ženám, které dnes žijí ve skandinávských zemích, Irsku či Skotsku. Rychlé a razantní změny v DNA má na svědomí tzv. genetický drift, který je výsledkem náhodných procesů a uplatňuje se především v málo početných populacích. Drsné podmínky Islandu nikdy nedovolily populační explozi, a tak není divu, že se tu genetický drift prosadil tak razantně.

Zvukovou podobu této zprávy jste mohli slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 6.2.2009 v 9:00.