Helminti - patogeny, které mohou být i užitečné

Jinak totiž skupinu parazitických červů berou parazitologové a jinak zoologové. Prozradil nám to profesor Petr Horák, vedoucí Helmintologického týmu při Katedře parazitologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a Národní referenční laboratoři pro tkáňové helmintózy Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví.

Parazitologie pod helminty rozumí motolice, tasemnice, hlístice, vrtejše, pijavky, skupinu monogenea. Zoolog by však ve výčtu zástupců ještě pokračoval. Ale protože prof. Horák je parazitolog, věnujme se helmintům dále právě z pohledu parazitologie. Helminti jsou protáhlí živočichové, kteří mají jasně určenou přední a zadní část těla, někteří zástupci mohou mít tělo článkované (například tasemnice). Určení těla helmintů však není moc jednoznačné, protože se jedná o poměrně různorodé organismy.

Helminti, způsobující onemocnění lidí a obratlovců, jsou nejvíce rozšíření v tropech a subtropech, kde je hlášeno několik stovek milionů infekcí u lidí, narazit na ně ale můžeme i v Česku. Zde se setkáme například s roupem dětským, který způsobí zhruba 1500 infekcí za rok. Toto číslo však není vyloženě přesné, protože některé infekce nejsou nahlášeny.

Po celém světě se můžeme setkat s motolicí. Její larvy (cerkárie) napadají těla sladkovodních ptáků, v nichž pak jako dospělci žijí. Cerkárie však dokážou napadnout i člověka a můžou způsobit cerkáriovou dermatitidu. Milimetrové larvy se zavrtají do kůže, která pak svědí a vytvoří se na ní vyrážka. Lidská kůže je totiž pro cerkárie dokonce vhodnější než kůže ptáků, avšak v lidském těle se larvy nedokážou vyvinout a posléze hynou. Proč ale uhynou, se zatím neví. Ne vždy však k cerkáriové dermatitidě dojde, což však není tak pozitivní, jak se na první pohled zdá. Cerkáriová dermatitida je totiž imunitní reakcí, dokazující, že tělo má proti cerkáriím protilátky. Co se děje v těle člověka, který žádnou takovou reakci nemá, se však neví. Člověk sám žádné obtíže nezpozoruje, tudíž odbornou pomoc nevyhledá.

Bránit se proti helmintům lze několikerými způsoby. Buď asanací prostředí, aby se v něm helminti neusazovali, nebo prostřednictvím léků, což je mnohem častější. Léky mají ale tu nevýhodu, že při dlouhodobém užívání přestanou působit, protože si vůči nim helminti vytvoří rezistenci. Nejlepší způsob by bylo očkování, jenže vědci zatím neobjevili účinnou látku, kterou by bylo možno použít. Očkování proti některým parazitickým červům už existuje u zvířat (například ovce lze očkovat proti tasemnici), proti helmintům, kteří napadají člověka, však zatím žádná účinná vakcína vyvinuta nebyla.

Ačkoliv jsou helminti v první řadě patogeny, mohou být i v něčem užiteční. V oblastech, kde se helminti hojně vyskytují, schází některá jiná onemocnění, například chronické záněty střev. Ve slinách pijavky lékařské se vyskytuje hirudin, který působí proti srážení krve mnohem lépe než některé jiné látky používané v lékařství. Je tedy snaha molekuly těchto "přiznivých" látek izolovat a dále je využívat.