Hadříkový skanzen v komoře

Jednou ze skrytých, ale dosud krojovaných oblastí je Sárköz. Jedná se vlastně pouze o tři odlehlé vesnice v okresu Tolna mezi městy Szekszárd a Bataszék, nedaleko Dunaje. Jmenují se Öcsény, Sárpilis a Décs, přičemž poslední jmenovaná je považována za jakési centrum tohoto mikroregionu. Sárköz, ač jinak bohatý selský kraj, vždy ležel tak trochu mimo hlavní dopravní tahy - ani u silnic, objíždějících mírně zvlněný úval vždy z opačné strany, ani přímo u břehu Dunaje, kde by byl skok k vodní dopravě. Zkrátka - lišky zde dávaly dobrou noc. Ani dnes nejsou vsi v Sárközu příliš výrazné - na mapě je snadno přehlédnete. Co do pamětihodností se mohou chlubit maximálně pomníky padlých z obou světových válek (zejména ten v Décsi je mimořádně pateticky pojatý) a evangelickým a katolickým kostelem, každým na jedné straně vsi. Nepočítáme-li tedy několikero solidně zachovaných barokních selských stavení a fakt, že k vesnicím náleží část vinic známé vinařské oblasti Szekszárd, vlastně by ani nebylo proč se sem vydávat. Snad s výjimkou nedělí a svátků, kdy zejména starší ženy stále vycházejí z domu v krojích. A právě o těch krojích dnes bude řeč.

Člověka především překvapí, že kroje v Décsi nejsou historickými exponáty, ale jejich výzdoba hýří moderními materiály, hlavně lesklými korálky, a navíc vypadají, jako by vyšly z jedné dílny. Původ ozdob lze snadno vysvětlit skutečností, že právě v Décsi se nachází výrobna známých skleněných korálků Crystal Beads. Přesto zde musí být někdo, kdo umí korálky kombinovat a užívat je s citem etnografa k hodnověrné dekoraci kroje. A tak může začít pátrání.

Paní Zuzana ve vlastním kroji|foto: Milan Ducháček

Ne, nebudeme vás napínat - rozluštění malé záhady se nachází přímo v Décsi, konkrétně na Kossuth utca. V této dlouhé ulici se nacházejí hned dvě muzea. To na první pohled výraznější představuje obligátní lidové stavení s expozicí mapující život a tradice obyvatel Sárközu - podobných naleznete v Uhrách stovky. Ovšem to druhé je zřejmě světovým unikátem. Nachází se v kůlně jednoho ze soukromých domů, konkrétně v čísle popisném 8. Muzeum je soukromou aktivitou místní rodačky paní Zuzany, jež je nejen duší místního folklórního sdružení, ale také ženou, která vyrábí onu plejádu místních krojů. Kroje v sárközském regionu se totiž vyznačují bohatostí, typickou na Moravě například pro Hanáky. I zde nalezneme kroj běžný, sváteční a speciální pro zvláštní životní momenty jako je svatba atd. Ale protože si současné ženy z Décse již nemohou tak nákladnou výbavu dovolit a varianty kroje zkrátka v praxi mizí, rozhodla se milá paní, že jejich podobu zachrání alespoň v miniaturách. A tak se kromě šití a zdobení skutečných krojů stala i mistryní ve výrobě krojovaných hadrových panenek. Jejich vytvářením tráví svůj volný čas již několik desítek let. Ty běžnější jsou pro turisty ke koupi v obchodech po celém Jižním Zadunají a z těch nejlepších vytvořila originální dáma v zadním traktu svého domu soukromé muzeum. A není to muzeum ledajaké.

Když po vstupu obdržíte na osvěžení vinný střik (ač to není v ceně laciné vstupenky), jste uvedeni do problému. Maďarsky ovšem, jinou řečí žel jinak bezprostřední a milá paní nevládne. V místnosti připomínající kůlnu s halogenovým osvětlením se nachází expozice panenek, seskupených do všemožných kombinací, znázorňujících koloběh života obyvatel Sárköze od narození až do smrti. Nalezenete zde nejen panenky a panáčky v místních krojích, ale i v různých životních situacích. A tak jsou tu k vidění maďarské, srbské i romské skupinky při rybaření, v hostinci, na svatbách, při porodu, na pohřbu, ale dokonce i zabijačce. Za zmínku stojí i fakt, že zatímco paní Zuzana vytváří panenky a kroje, zajistila si během let i skupinu "subdodavatelů", kteří vyrábějí nejen dřevěné náčiní jako je ponk, valcha, kolovrátek či necky, postele nevyjímaje, ale i kovové předměty - kbelíky, vidle, kosy, nože, lavory... Vše zmenšené tak, aby výsledek byl co nejvěrohodnější. Zkrátka panoptikum, které může být pastvou pro etnografa, v laikovi však může vzbudit i pocit hrůzy. Odlehčení zde ovšem nechybí - kupříkladu ve scéně ze zabijačky figuruje i zmenšený pašík se šibalským výrazem v němé tváři.

Muzeum panenek v Décsi je nesporně unikátem a kuriozitou. Úsilím ovšem paní Zuzana neplýtvá nadarmo. Nejenže je pro své umění váženou členkou décské honorace a duší místní tradice, ale za své umění se dočkala i mnoha státních i mezinárodních vyznamenání. A tak vám během prohlídky ukazuje fotomomentky s maďarským ministrem kultury a jadrnou maďarštinou vypráví, jak se coby kulturní delegátka starala o propagaci maďarské kultury na Floridě poté, co za svůj sváteční čepec obdržela na státní folklórní soutěži první cenu. Inu - viděla kus světa a svůj vztah k tradici předala i vnučce, jež babičce ochotně slouží jako modelka. Hezká holka, mimochodem.

Muzeum panenek v Décsi|foto: Milan Ducháček