Grossův poker

Pokud nejde pouze o laciná gesta, má Stanislav Gross velmi zúžený prostor pro vyjednávání. Musí spoléhat na koalici, na které byl založen Špidlův kabinet. Je paradoxní, že proti tomu nic nemají ani ti sociální demokraté, kteří vládu kritizovali a kterým byla trnem v oku především účast unionistů. Nyní jsou přesvědčeni, že to Gross zvládne lépe než Špidla. Sám Stanislav Gross se vzpamatoval z prvního šoku a tváří se nyní sebejistě. Jako hráč pokeru, který má v rukou pádné trumfy a o svém vítězství nepochybuje. Vývoj v posledních dnech dává jedinou jistotu - pevnou vládu mít Česká republika v nejbližší době nebude.

Naopak je velmi pravděpodobné, že počet vládních poslanců se bude udávat v dvouciferné sumě. Znamená to, že půjde de facto o kabinet menšinový, který by museli pomoci instalovat i někteří opoziční poslanci. Tedy komunisté, nebo občanští demokraté. Gross tajuplně naznačuje, že někteří z nich se nezúčastní hlasování. Tím sníží počet hlasů potřebných pro vyslovení důvěry vládě. Podíváme-li se na skutečnou sílu trumfů, s kterými jde Gross do hry, zjistíme, že nejsou zdaleka tak silné, jak se nový šéf sociální demokracie tváří. Prvním z nich by měla být jednotná ČSSD. Právě na rozporech uvnitř sociální demokracie si zlomil vaz Vladimír Špidla.

O Grossovi se traduje, že má uvnitř strany mimořádný vliv. Kdyby tomu tak bylo, patrně by nedopustil vyhrocení situace vedoucí k pádu vlády. Grossovo chování v těchto dnech dokazuje, že na takovýto vývoj nebyl dostatečně připraven a že se pohybuje po velmi tenkém ledu. Navíc Miloš Zeman odmítl nabídku ke smíru. Takže v příhodné době může vytáhnout do boje proti Grossovi. Může k tomu využít například nespokojenosti sociálních demokratů po senátních a krajských volbách. V nich se dá očekávat další porážka ČSSD. Grossův předchůdce Vladimír Špidla byl kritizován za nedostatečnou komunikaci uvnitř strany. Když se nyní zeptáte některých sociálně demokratických poslanců na další vývoj situace, většinou jen krčí rameny. Nic konkrétního nevědí a tvrdí, že to Standa nějak zařídí.

Otázkou zůstává, jak dlouho se s tím spokojí a jak budou reagovat, když to náhodou Standa nezařídí. O sjednocené sociální demokracii nemůže být v těchto dnech ani řeč. O Zemanovi už byla řeč. Rozpory uvnitř strany jsou však vyvolávány rovněž z jiného důvodu. Část sociálních demokratů by ráda spolupracovala s komunisty, jiná část o tom nechce ani slyšet. Takže první trumf Stanislava Grosse- tedy absolutní podpora vlastní strany je z hlediska budoucnosti hodně nejistá. Druhým trumfem by měla být podpora unionistů. Problém je v tom, že je nejasné, kolik jich nakonec zbude.

Pokud se chtějí i nadále pohybovat v nejvyšší politické lize, mají největší čas přestoupit k lidovcům, nebo občanským demokratům. V druhém případě pak nemůže být o podpoře vládě asi ani řeč. Dalším trumfem mají být někteří poslanci ODS, kteří by svojí nepřítomností měli umožnit vznik nové vlády. Proč by to však bez tichého souhlasu vedení dělali? Jejich strana je momentálně na vrcholu, směřuje k volebnímu vítězství a k nástupu k moci.

Leda, že by podpora byla vynucená, nebo součástí nějakého obchodu. Že by v tom mělo hrát roli Grossovo působení včele resortu vnitra? Zkrátka Grossovy trumfy poněkud blednou. Záležet bude na tom, zda na ně přistoupí hlava státu. Pokud ne, bude Gross prakticky odsouzen ke dvěma variantám. Buďto se otevřeně obrátit na komunisty, nebo se podílet na vyvolání předčasných voleb. Obě dvě by s největší pravděpodobností znamenaly konec strmé Grossovy politické kariéry.

Už nyní je jasné, že padl jeden mýtus. Tedy ten, že Gross nedělá nic, co by ho mohlo ohrozit a z čeho by nemohl vytlouct politický kapitál. V současné době si může maximálně zachránit kůži. K tomu potřebuje být mistrným hráčem pokeru, který s mizernými kartami vyhraje důležitou hru. Tomu se však v kritických chvílích netřesou ruce.