Grebeníček, Dolejš a Česká sociální demokracie

Zkusme si představit scénář, který se pravděpodobně v Grebeníčkově hlavě rodí. Pokud se lidovci pochlapí a odejdou z Grossovy vlády a předsedovi komunistů se podaří spolustraníky přesvědčit, aby hlasovali pro nedůvěru Grossově vládě, padne nejen Gross, ale celá vláda. O Grosse Grebeníčkovi nejde, ani o jeho banální aférky s bytem a podnikavou manželkou. Pochopil, že mediální obraz současné sociální demokracie, rozštěpené na údajnou levici, reprezentovanou Zdeňkem Škromachem a údajnou pravici, reprezentovanou rádoby blairovským tandemem Gross - Sobotka, je pouze mediálním obrazem. Na rozdíl o celé řady mediálních tvůrců tohoto naprosto falešného obrazu sociální demokracie, Grebeníček nepochybně ví, že tomu tak není. Nepochybně si prostudoval vystoupení jednotlivých aktérů ČSSD na jejím posledním sjezdu a musel nanejvýš konstatovat - ideově jsou všichni rigidně ukotveni ve starosocialismu, možná až ve starobolševismu. Liší se pouze mírou populismu. Stačí jen spočítat, kolikrát se ve sjezdových projevech objevilo slovo svoboda. Jen jednou, a to v závěrečné větě odmítnutého projevu Miloše Zemana. Jeho upřímně míněnou radu, aby delegáti jednali a chovali se jako svobodní lidé, protože jen jako svobodní jsou i sociálními demokraty, auditorium nepochybně vnímalo jako otřepanou floskuli. V ostatních případech šlo z velké většiny o výkony, pod které by se bez uzardění podepsali Husák s Jakešem.

Pro politiku, která se dnes odehrává zejména na mediální scéně a která je rozhodující i z hlediska možných volebních preferencí, není ale důležité, co se skutečně pronášelo, ale jak pronášené bylo mediálně zobrazeno. Miroslav Grebeníček pak jen přitvrdí muziku. Bohužel musím říci, že sjezd sociální demokracie dal na hrot strany ty, kteří jsou schopni se adaptovat na jakékoli podmínky, říká pro Mladou Frontu Dnes a pokračuje: Pokud tedy příští volby náhodou opravdu vyhraje ODS, tak je to přesně ta parta, která je schopná s občanským demokraty kolaborovat.

Pádem vlády, dovolím si tvrdit, dokonce už okamžikem hlasování o její nedůvěře, česká politika odstartuje předvolební kampaň. Lhostejno, zda půjde o volby předčasné, nebo řádné.

Není nic výhodnější pro českou komunistickou stranu, když za takových okolností - alespoň v duchu zmíněného mediálního obrazu - totiž, že vedení sociální demokracie ovládla pravičácká parta, odstartuje volební kampaň. Na čem asi postaví Stanislav Gross svoji předvolební rétoriku - už to předvedl v posledních Otázkách Václava Moravce - na zaťatém útoku proti Modré šanci. A na čem staví svoji politickou předvolební rétoriku komunistická strana? Rovněž na útocích proti ODS a její Modré šanci. Jen s tím rozdílem, že v jejím čele není, řečeno slovy Miroslava Grebeníčka, parta, která je schopná s občanskými demokraty kolaborovat. Stručně řečeno - čeští komunisté, alespoň jejich šéf, pochopili, že současná situace je pro ně velkou výzvou, hlavně šancí předvést se českým voličům jako autentická, oportunismu prosta levice, a sociální demokracii odstrčit tak na okraj politické scény, jak už tolikrát učinili.

Proto, zvednou-li čeští komunisté v pátek ruce a vysloví-li Grossově vládě nedůvěru, nijak se neradujme. Nebude to proto, že by jim vadil Stanislav Gross se svými podivnými soukromými praktikami, ale proto, že pochopili, jak jim sociální demokraté hloupě nahráli na smeč. Komunisté v dějinách byli všechno možné, jen ne hlupáky, tak se nedivme, pokud zasmečují.