Gertruda Gruberová Goepfertová, „holka z křišťálu“

27. duben 2014
Gertruda Gruberová Goepfertová: Autoportrét, 1952

Před pár dny, 16. dubna 2014, oslavila 90. narozeniny výtvarnice a spisovatelka Gertruda Gruberová Goepfertová. Od roku 1948 žije v exilu (posledních skoro 40 let v bavorském Rosenheimu), ale celý její život je spjatý s českou kulturou a českým jazykem.

Gertrudiny prózy a poezii vydávají nakladatelství Triáda a Atlantis, velkou „průřezovou“ výstavu jejích obrazů chystá na červen 2014 Galerie středočeského kraje (GASK) v Kutné hoře.

Gertruda Goepfertová se narodila 16. dubna 1924 v Janštýně na Vysočině ve sklářské rodině. Otec se často stěhoval za prací, rodina žila v Hudcově na Teplicku, v Praze a v Kyjově. Letní prázdniny trávila Gertruda na statku u dědečka v Kunemili poblíž Světlé nad Sázavou nebo u tety v Loukově.

„Na to jsme se vždycky těšili. (…) Cesta a pobyt v Kunemili, to bylo osvěžení. Naši, chudáci, nic neměli, tatínek byl čas od času nezaměstnaný, a tam jsme se vždycky o prázdninách najedli a taky trochu spravili.“

Čtěte také

Ze vzpomínek na pobyty v Kunemili a na tehdejší rozmluvy se zrodila kniha Rodokmen (Praha, Triáda, 2003). Statek na kopci byl „vzorem soukromého království, které člověku stačí a odkud se cestovat nechce. Smečka šílenců za desetiletí komunistické hrůzovlády se zasloužila o jeho zničení.“ Zanikla i usedlost v Loukově poblíž kostela Sv. Markéty, před rokem 1989 ji zbořili.

Nikdy prý Gertruda nepochybovala, že se stane malířkou, ale brzy začala také psát, už na obecné škole tiskla krátké texty v dětské příloze Národní politiky. Kolem Studentského časopisu, kde tiskla literární práce i grafiky, se postupně vytvořila síť přátel, seznámila se s Josefem Hiršalem, Vítězslavem Kocourkem a dalšími.

Gertruda Gruberová Goepfertová: Krajina, 1966

Působila na ně jako zjevení: „Tato dívka je tak úžasná, že se mi zdá, že je z křišťálu. Člověk se bojí něco napsat, aby ji hlouběji neporanil,“ psal Kocourek v dopise Hiršalovi v dubnu 1940.

Za okupace v Kyjově odmaturovala (1943), pak ji „totálně nasadili“ do sklárny. Dívka „z křišťálu“ dostávala ránu za ranou: její otec v té době zahynul při železniční nehodě, maminka onemocněla tuberkulózou a léčila se – neúspěšně – v sanatoriu v Humpolci.

Gertruda publikovala i v časopisech Práce a Jitro, hlavní zlom v jejím osobním a intelektuálním životě ale nastal, když se seznámila s Janem Čepem, Janem Zahradníčkem (přispívala pak do Akordu i Řádu) a jejich prostřednictvím s právníkem Leo Gruberem, za něhož se roku 1944 provdala a měla s ním později pět dětí.

Čtěte také

O desítky let později, v Revolver Revue č. 39, na tu dobu vzpomíná: „Seděli jsme, bylo to za války, na hliněném jílovitém náspu blízko Hradiska, pozorovali krvavý západ slunce (nemluvila jsem, dokud mě někdo přímo neoslovoval), nejnaléhavěji si vybavuju Zahradníčkovo apokalyptické vidění budoucnosti, neutěšených vyhlídek (vůbec ne těšení na to, ,až to skončí‘), nejspíš tam byl i Čep, Vodička, snad i někdo z olomouckých známých, asi pět mužů, mne jejich závěry a tušení ochromovaly; sotva si uvědomovali, vírou silní a životem otužení, jak jejich rozmluva působí na mladou roztřesenou holku, která si málem zoufá nad svou zbytečností (nepotřebností) v obludném (nemilosrdném) světě.“

Gertruda Gruberová Goepfertová: Ukřižovaný, 70. léta 20. století

Od roku 1945 studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Po převratu v únoru 1948 odešla do exilu a v Paříži se zapsala na Státní akademii výtvarných umění. Když se za poměrně dramatických okolností dostal na Západ i její manžel, přestěhovali se (kvůli jeho práci pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa) do Německa.

Podrobnější životopis Gertrudy Gruberové Goepfertové najdete na stránkách nakladatelství Triáda.

Spustit audio
autor: Adam Drda