George Bush chce vyšetřit činnost zpravodajských služeb

Zvláště výmluvný podnět k tomu dala "okázalá" rezignace šéfa skupiny amerických zbrojních inspektorů, kteří v uplynulých devíti měsících marně hledali v Iráku zbraně hromadného ničení: David Kay ze své funkce totiž odstoupil, když sám došel k názoru, že Irák v posledních letech pravděpodobně žádné zakázané zbraně neměl a že proto už nejspíše nalezeny nebudou.

Jeho vystoupení před senátním výborem Kongresu pro bezpečnost a armádní služby v polovině minulého týdne vyznělo jednoznačně - řekl tehdy jasně a před novináři všem shromážděným senátorům, že se sám před rokem mýlil a že se spolu s ním nejspíše mýlili všichni, kdo si mysleli a věřili, že Irák má zbraně hromadného ničení a že tudíž představuvje nějakou vážnou a bezprostřední hrozbu pro Spojené státy. Bylo to přiznání omylu, k němuž se může odhodlat odborník na svém místě a také člověk, který ví, co dělá, ale zároveň to bylo také něco, co muselo nutně mít dalekosáhlé politické implikace.

David Kay měl až dosud plnou důvěru v Bílém domě a podobně jako většina amerických politiků loni o existenci iráckých zbraní hromadného ničení vůbec nepochyboval. Skálopevně přesvědčena byla o nich celá americká vláda. Vzpomeňme si například, jak právě před rokem, 5. února, americký ministr zahraničí Colin Powell přednesl nesmírně dlouhý a důkladně připravený projev na půdě OSN, kterým "de fakto" přesvědčoval americkou i světovou veřejnost, že v zájmu bezpečnosti bude nutné zasáhnout silou proti režimu Sadáma Husajna. Podobně rozhodně vystupoval předtím už řadu měsíců samotný prezident Bush.

Jak všichni dobře víme, jedním z hlavních důvodů k válce s Irákem byly právě údajné irácké zásoby zakázaných zbraní hromadného ničení. Kdyby je nevyzpytatelný irácký diktátor měl skutečně k dispozici, je docela pochopitelné, že by představoval dost vážnou hrozbu nejen pro Spojené státy ale vlastně pro celý svobodný svět. Pak by Spojené státy k takovému zákroku nejspíše důvod měly. Důkazy však ani americký ministr zahraničí Colin Powell ani nikdo jiný nepředložil a předložit nemohl, pokud Sadám Husajn - tak jako mnoho let předtím - soustavně odmítal prohlídky zbrojních inspektorů. Důkazy tak mohla přinést teprve ničím a nikým neomezovaná inspekce na místě.

Předpokládalo se, že Husajn lže, tak jako předtím prokazatelně lhal už mnohokrát. Ale v tomto případě možná nelhal. Mýlily se pravděpodobně západní zpravodajské služby, které - jak se zdá - informovaly o něčem, co vlastně ve skutečnosti neexistovalo.

A nebylo to jejich první selhání. Už samotný teroristický útok na Spojené státy 11. září 2001 byl zároveň obrovským selháním zpravodajských služeb, které před ním nedokázaly předem varovat.

Jestliže tedy nyní americký prezident Bush nařídí nezávislou kontrolu práce zpravodajských služeb, které v posledních letech selhaly v tak závažných věcech, měla by to být kontrola opravdu zásadní. Půjde při ní o to se z minulých chyb poučit a nejen svalovat vinu na někoho, kdo se chyb dopustil a hlavně hledat způsob, jak zabránit v budoucnu jejich opakování. Závisí na tom nakonec do značné míry osud celého světa.