Geologická mapa měsíce Io
Víc než 400 let po objevu unikátního Jupiterova měsíce Io máme k dispozici jeho globální geologickou mapu.
Měsíc Io objevil Galileo Galilei v lednu roku 1610. Od té doby se něj zaměřil nespočet malých i velkých dalekohledů stejně jako šestice kosmických sond, z nichž některé pořídily detailní snímky povrchu. Na konci 70. let minulého století to byly sondy Voyager 1 a 2, další snímky přibyly během mise sondy Galileo, která u Jupiteru operovala v roce 1995 až 2003. Z mozaiky snímků získaných sondami Voyager a Galileo se podařilo sestavit globální geologickou mapu měsíce Io, kterou nyní zveřejnila americká vládní agentura USGA (United States Geological Survey).
Io je „nejvýbušnějším“ tělesem sluneční soustavy: gravitační působení Jupiteru a jeho sesterských měsíců Europy a Ganymeda vytváří slapové síly, které generují teplo a živí masivní sopečnou aktivitu. Na barevné detailní mapě jsou proto kromě mnoha aktivních sopek a hor vysokých až 17 km patrné i mnohé prvky spojené s vulkanismem. Najdeme tu sopečné dómy i deprese známé jako paterae. Tmavě zbarvené proudy lávy se potkávají se světlými plochami, na kterých se ukládá síra. Jediné, co na žádném snímku měsíce Io a tedy ani na mapě nenajdeme, jsou impaktové krátery. Každý šrám, který měsíc utrpí, jeho sopečná aktivita hned zahladí. Io je tak jediným tělesem sluneční soustavy, které nenese žádné stopy po srážkách s menšími objekty.
Zdroj: USGS
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
