Génius a genocida

Jistou příčinou rozdílného vnímání je i absence opravdových a poutavých příběhů z jejich života. Málo se zpřístupňuje romantika a dobrodružství objevování tak, aby literárně upoutaly a vzbudily zvědavost mladých. Jako příklad uvádím knihu Dennise Overbye "Zamilovaný Einstein: Vědecká romance" (Einstein in Love: Scientific Romance), kde se kromě jiného rozebírá otázka, zda se Einsteinova první žena Mileva, jeho spolužačka na švýcarském federálním technologickém institutu v Curychu, podílela na procesu formování teorie relativity. Overby líčí Einsteinův zápas o lásku Srbky Milevy, jež byla navíc starší než on, Žid z jižního Německa. Sex a fyzika, i to je lidská tvář velkého vědce.

Carl Djerassi a Roald Hoffman, dva britští chemici a autoři divadelní hry "Kyslík", pojednávají o přehnané touze po slávě ve světě vědy. Na příkladu tří vědců Wilhelma Scheeleho, objevitele atomu kyslíku, Josepha Priestlyho, autora první práce o jeho existenci, a Antoina Lavoisiera, pochopivšího jako první jeho význam, se v ní polemizuje, komu patří Nobelova cena.

Kniha Daniela Charlesa "Mezi géniem a genocidou: tragedie Fritze Habera, otce chemických zbraní" (Between Genius and Genocide: The tragedy of Fritz Haber, Father of Chemical Warfare). Fritz Haber byl německý fyzikální chemik, žijící v letech 1868-1934. Je nositelem Nobelovy ceny z roku 1918 za průmyslovou syntézu amoniaku z dusíku a vodíku v letech 1908-1909. Metodu spolu s ním propracoval Carl Bosch (1874-1940), který řešil problém koroze a vysokého tlaku. Zabýval se též katalytickým rozkladem peroxidu vodíku a objevil skleněnou elektrodu. Carl Bosch a německý chemik Friedrich Karl Rudolph Bergius (1884 - 1949) dostali v roce 1931 Nobelovu cenu za rozvoj vysokotlaké metody v chemii. Syntéza amoniaku (Haberova-Boschova syntéza) vyřešila vysokou spotřebu amoniaku v zemědělství, chladírenství i ve výrobě chemikálií.

Potud suchá fakta zajímající chemiky a historiky vědy. D. Charles šel dál a hledal širší souvislosti mezi masivní produkcí amoniaku a během dějin, počínaje první světovou válkou. Spekuluje, že kdyby nebylo amoniaku, Němci by prohráli první světovou válku již v roce 1915 a politický vývoj v zemi by se ubíral jiným směrem než tím, jež vynesl Hitlera k moci. Lenin by možná zůstal v exilu ve Švýcarsku a nebylo by bolševické revoluce v roce 1918. A nebyl by ani Stalin!

Jistě, je zde mnoho "možná", ale mnohá fakta ta "možná" podporují. Amonium se dá chemicky proměnit v dusičnan, jenž je surovinou pro výrobu nitroglycerinu (správně nitroglycerolu) a trinitrotoluenu (TNT), tvořících základ výbušnin. Haber podněcoval Bosche k vybudování továrny, která denně produkovala 150 tun dusičnanů. Německá vojenská síla se vzpamatovala a válka se prodloužila o další tři roky. Haber se stal miláčkem akademiků i vojáků a zemědělců. Dusíkatá hnojiva zvyšovala výnosy a Haber svoji slávu a bohatství. Na straně druhé měl smůlu, byl Žid! A židovští vědci to měli v třicátých letech v Německu velice těžké. Haberovi nepomohlo ani to, že konvertoval na křesťanství. Rostoucí antisemitismus i v akademických kruzích urychlil jeho rozhodnutí. Vzdal se funkce ředitele ústavu a emigroval do Švýcarska, v roce 1934 zemřel v Basileji vyčerpán a v zármutku. Dramatický život Haber končí vývojem kyanovodíkového plynu (cyklon B), na výzkumném ústavu, který dlouhá léta vedl. Původně byl vyvinut jako insekticid k hubení hmyzu v mlýnech a obilných skladech, ale Hitlerova SS ho použila k likvidaci Židů, Romů a jiných nepřátel Říše, mezi nimi i členy širší Haberovy rodiny. První plynová komora byla zřízena v Osvětimi I. V ní byly v září 1941 poprvé vyzkoušeny a ověřeny vražedné účinky cyklonu B.

Kdože to říká, že životy vědců jsou nudné?