Génius a genocida

24. září 2010

Vědecká a umělecká činnost jsou považovány za nejvyšší mety kultury, což naznačuje, že intelektuální profil tvůrců si je podobný. Vědec i umělec jsou poháněni touhou po poznání, a proto patří typologicky do stejné skupiny. Mají-li obě činnosti tak mnoho společného, je na místě se ptát, proč jsou jejich tvůrci ve společenské sféře vnímáni rozdílně. Zatímco se umělci těší společenské úctě, vědci zůstávají nepoznaní, pod prahem společenského zájmu. Co je důvodem zájmu o jedny a přehlížení druhých?

Jistou příčinou rozdílného vnímání je i absence opravdových a poutavých příběhů z jejich života. Málo se zpřístupňuje romantika a dobrodružství objevování tak, aby literárně upoutaly a vzbudily zvědavost mladých. Jako příklad uvádím knihu Dennise Overbye "Zamilovaný Einstein: Vědecká romance" (Einstein in Love: Scientific Romance), kde se kromě jiného rozebírá otázka, zda se Einsteinova první žena Mileva, jeho spolužačka na švýcarském federálním technologickém institutu v Curychu, podílela na procesu formování teorie relativity. Overby líčí Einsteinův zápas o lásku Srbky Milevy, jež byla navíc starší než on, Žid z jižního Německa. Sex a fyzika, i to je lidská tvář velkého vědce.

Carl Djerassi a Roald Hoffman, dva britští chemici a autoři divadelní hry "Kyslík", pojednávají o přehnané touze po slávě ve světě vědy. Na příkladu tří vědců Wilhelma Scheeleho, objevitele atomu kyslíku, Josepha Priestlyho, autora první práce o jeho existenci, a Antoina Lavoisiera, pochopivšího jako první jeho význam, se v ní polemizuje, komu patří Nobelova cena.

Kniha Daniela Charlesa "Mezi géniem a genocidou: tragedie Fritze Habera, otce chemických zbraní" (Between Genius and Genocide: The tragedy of Fritz Haber, Father of Chemical Warfare). Fritz Haber byl německý fyzikální chemik, žijící v letech 1868-1934. Je nositelem Nobelovy ceny z roku 1918 za průmyslovou syntézu amoniaku z dusíku a vodíku v letech 1908-1909. Metodu spolu s ním propracoval Carl Bosch (1874-1940), který řešil problém koroze a vysokého tlaku. Zabýval se též katalytickým rozkladem peroxidu vodíku a objevil skleněnou elektrodu. Carl Bosch a německý chemik Friedrich Karl Rudolph Bergius (1884 - 1949) dostali v roce 1931 Nobelovu cenu za rozvoj vysokotlaké metody v chemii. Syntéza amoniaku (Haberova-Boschova syntéza) vyřešila vysokou spotřebu amoniaku v zemědělství, chladírenství i ve výrobě chemikálií.

Potud suchá fakta zajímající chemiky a historiky vědy. D. Charles šel dál a hledal širší souvislosti mezi masivní produkcí amoniaku a během dějin, počínaje první světovou válkou. Spekuluje, že kdyby nebylo amoniaku, Němci by prohráli první světovou válku již v roce 1915 a politický vývoj v zemi by se ubíral jiným směrem než tím, jež vynesl Hitlera k moci. Lenin by možná zůstal v exilu ve Švýcarsku a nebylo by bolševické revoluce v roce 1918. A nebyl by ani Stalin!

Jistě, je zde mnoho "možná", ale mnohá fakta ta "možná" podporují. Amonium se dá chemicky proměnit v dusičnan, jenž je surovinou pro výrobu nitroglycerinu (správně nitroglycerolu) a trinitrotoluenu (TNT), tvořících základ výbušnin. Haber podněcoval Bosche k vybudování továrny, která denně produkovala 150 tun dusičnanů. Německá vojenská síla se vzpamatovala a válka se prodloužila o další tři roky. Haber se stal miláčkem akademiků i vojáků a zemědělců. Dusíkatá hnojiva zvyšovala výnosy a Haber svoji slávu a bohatství. Na straně druhé měl smůlu, byl Žid! A židovští vědci to měli v třicátých letech v Německu velice těžké. Haberovi nepomohlo ani to, že konvertoval na křesťanství. Rostoucí antisemitismus i v akademických kruzích urychlil jeho rozhodnutí. Vzdal se funkce ředitele ústavu a emigroval do Švýcarska, v roce 1934 zemřel v Basileji vyčerpán a v zármutku. Dramatický život Haber končí vývojem kyanovodíkového plynu (cyklon B), na výzkumném ústavu, který dlouhá léta vedl. Původně byl vyvinut jako insekticid k hubení hmyzu v mlýnech a obilných skladech, ale Hitlerova SS ho použila k likvidaci Židů, Romů a jiných nepřátel Říše, mezi nimi i členy širší Haberovy rodiny. První plynová komora byla zřízena v Osvětimi I. V ní byly v září 1941 poprvé vyzkoušeny a ověřeny vražedné účinky cyklonu B.

Kdože to říká, že životy vědců jsou nudné?

autor: Michal Giboda
Spustit audio