Generálovo čisté svědomí

Soud nad stařičkým generálem věru není nic triviálního a soudcům jejich úkol nezávidím. Potíž není v tom odsoudit pachatele tak, aby nakonec přece jenom nešel bručet - vězení vetchému starci nehrozí. Od rozsudku se očekává vyřešení přetěžkého mravního dilematu, které nabídl bývalý prezident ve své obhajobě: vědomě a z ryze vlasteneckých pohnutek prý vzal na svá bedra menší zlo výjimečného stavu a zachránil tím milovanou vlast před národní katastrofou, ježto ničím jiným by neskončil ruský vpád, před jehož hrozbou tehdy stál. Zaslouží si spíš metál na hruď, než veřejné ponížení.

Generálovu mravní integritu nelze zpochybnit: je to člověk podmanivého osobního kouzla, důstojník od kosti a šlechtic každým coulem, z něhož smysl pro čest přímo vyzařuje. I já jsem si odnesl z osobního setkání s ním dojem velkého sympaťáka a pravdomluvce. Tak by měl vypadat ideální státník. To by ovšem nesměl sloužit zlé věci a zločinnému systému. A to je problém Jaruzelského: po celý svůj život oddaně sloužil organizovanému zločinu komunismu.

Jak napsal Dante, v pekle všechny vlastnosti dostávají opačná znaménka a není nic horšího než poctivec, který snaživě slouží zlu. Proto, a nejen kvůli světloplachosti, ve svém pachatelství neustále brečel. Brečel, když dával rozkaz armádě zúčastnit se v '68. vpádu do Československa, plakal, když v roce '70 nechával vojáky střílet do stávkujících gdaňských loďařů, a ronil slzy jako hrách, když zaváděl výjimečný stav, který připravil o život na pár tuctů Poláků.

Mimochodem, kde je řečeno, že to bylo menší zlo, když Poláci udělali špinavou práci za Sověty a sami povraždili a uvěznili své krajany? Cizácké násilí a odpor proti němu vždy zocelovaly polskou národní povahu a samohana vnitřní zrady páteř národa může jen pokřivit. Pád komunismu by sovětské obsazení Polska rozhodně neoddálilo, spíše přiblížilo. V '69. roce Češi na vlastní kůži poznali, jak devastujícím a rozkladným způsobem působí na morálku národa, když vlastní lidé střílí do vlastních. Když už má být někdo vrah a okupant, tak ať je to aspoň cizí, ne svůj člověk.

Smutná pravda je v tom, že vlastenci Jaruzelskému nikdy nebylo dáno skutečně posloužit Polsku jako voják. Proto se musí hájit tím, že nejlépe posloužil své vlasti, až když ji obsadil. Již doktor Faust poznal, že nelze prodat Ďáblovi duši a vyhnout se plnění smlouvy.