G-20 podpořila snížení deficitů nejvyspělejších zemí světa

Ano, komuniké nabádá hospodářsky nejsilnější země, aby urychlily kroky ke snížení rozpočtových deficitů a učinit by tak měly zejména země s největšími deficity, kterými jsou Spojené státy, Británie, Japonsko, Indie, Francie, Turecko a Rusko, i když komuniké žádnou zemi nejmenuje a upozorňuje na odlišnost situací. Komuniké však doporučuje, aby země se závážným dluhovým zatížením snížily deficity až na polovinu nynějšího stavu do roku 2013 a to je zhruba to jediné, na čem se G-dvacítka v hospodářské rovině shodla. Mnozí experti poukazují na to, že v situaci, kdy Spojené státy se už pár čtvrtletí poměrně rychle z krize zotavují – a prezident Obama dal najevo, že nechce zatím oživení zpomalovat ostrými úspornými opatřeními – Evropě se vyhrabat z krize nějak stále nedaří. A tak Británie, Německo a Francie prosazovaly a prosadily ony části komuniké o tvrdém šetření vlastně navzdory Obamově momentální domácí politice nedělat nic, co by mohlo být politicky nevýhodné před listopadovými volbami do kongresu. K Evropě se ještě připojilo Japonsko, které už předtím ohlásilo plán rozpočtových škrtů, zatímco vedoucí země třetího světa, tedy Brazílie, Indie a Čína naopak vyjadřovaly obavy, že škrty ve vyspělých zemích ohrozí jejich vlastní export a z řady důvodů byly údajně rády, že se o nich příliš hlasitě nehovoří. Tedy kromě Obamových poznámek o chvályhodnosti postupné revalvace čínského juanu, což Amerika už dlouho požadovala.

V čem mnohé experty summit zklamal, byla skutečnost, že Evropa nenásledovala příkladu Ameriky, kde kongres schválil zákon o reformě finančního sektoru, tedy bankovní sféry a starý kontinent tak předběhl. Prezident Obama však po summitu vyjádřil naději, že k dohodě o globálním systému banovního dozoru, včetně nějaké formy povinných vyšších kapitálových rezerv, které by vytvořily jakýsi fond pro případ bankrotů, dojde na listopadovém summitu v korejském Seoulu. V Evropě navrhovaná bankovní daň tedy zjevně nemá šanci na úspěch. Na druhé straně lze kladně hodnotit snahu summitu klást důraz na pokračování nynějšího kola jednání o světovém obchodu v Doze, které se stále vleče, což hospodářskému oživení rozhodně nepřispívá.

Sečteno a podtrženo, summit v hospodářské rovině vlastně vyplodil jen ono zmíněné poněkud neadresné doporučení ohledně škrtů ve vládních výdajích, z čehož se nejvíce údajně raduje britský premiér David Cameron. Ten může dokonce poukazovat na to, že před rokem přijal summit doporučení jeho předchůdce Gordona Browna zkoušet se veřejnými deficity proutrácet k hospodářskému oživení, zatímco dnes je tomu přesně naopak – dokonce s tím, že po Brownovi převzal nyní rétoriku vládního nalévání peněz do ekonomiky a tvorby nových pracovních příležitostí prezident Obama.

Co ovšem Brity potěšilo – a po nedělním fotbalovém debaklu s Německem, jehož rozbory dnes pokrývaly mnoho stran deníků, to mohlo být vítanou vzpruhou – bylo úspěšné uvedení nového britského premiéra na globální politickou scénu. Cameron dokonce na Obamovi vynutil zmínku o tom, že obě země stále pojí ,,zvláštní‘‘ nadstandardní vztahy, o čemž s ním bude v červenci dál jednat ve Washingtonu a podobně nadstandardní vztahy se snažil vytvořit i s Indií, kam má zaířit během léta. Do Pekingu byl pak prezidentem Hu pozván na listopad. Politická jednání o světových problémech, včetně Íránu, Severní Koreje či Afghánistánu, nepřinesla kromě výroků o jednotě a třeba o neudržitelnosti nynějšího stavu v pásmu Gazy, také žádné výraznější posuny. Víkendový summit G-20 v Torontu, který díky policejní připravenosti nenarušilo ani obvyklé anarchistické násilí v ulicích i když značně šokovalo pokojné Kanaďany, lze tedy považovat jen za jakési sezení světového poradního sboru a nikoli za podnětná a rozhodná jednání vůdců světa, ze kterých by vyšel návod na globální oživení hospodářství. Je to škoda, ale vzhledem k rozdílné situaci v různých zemích je to pochopitelné. Bude tedy nyní na Evropě, aby se sedmadvacítka dohodla jak dál a jak třeba co do oživení dohnat Ameriku.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.