František Fajtl: Sestřelen. Vzpomínky legendárního letce na útěk před nacisty znovu do služeb RAF
František Fajtl (20. 8. 1912 – 4. 10. 2006) utekl z Československa v březnu 1939. Nejdříve bojoval ve Francii. Poté, co i ona padla do rukou nacistů, se dostal přes severní Afriku do Velké Británie do služeb Britského královského letectva. Zúčastnil se bitvy o Británii a sám byl v roce 1942 nad severní Francií sestřelen. Jeho dramatický únik z nepřátelského území vedl před Španělsko zpět do Británie, kde se znovu zapojil do bojů. A právě na to vzpomíná ve své knize Sestřelen.
V britském letectvu RAF působil Fajtl jako stíhací pilot. Poté, co se mu podařilo dostat se zpět do Británie, bojoval v roce 1944 proti nacistům v leteckých jednotkách Sovětského svazu, zúčastnil se i Slovenského národního povstání.
Jenže po návratu do Československa a únorovém převratu byl František Fajtl – stejně jako další piloti, kteří bojovali v Británii – z armády propuštěn a později uvězněn. Bez soudu byl rok a půl vězněn v táboře nucené práce na Mírově, po propuštění pracoval jako účetní.
Čtěte také
Plné rehabilitace se dočkal až po pádu komunismu.
Fajtl byl oceněn čtyřmi československými válečnými kříži a britským DFC (Distinguished Flying Cross – Letecký kříž za význačné činy). Byl i rytířem francouzské čestné legie. Převzal také české nejvyšší státní vyznamenání – Řád bílého lva
Letos uplyne 110 let od Fajtlova narození.
Radioknihu o jeho útěku před nacisty můžete poslouchat celé čtyři týdny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
