Fotbal stmeluje národ

V případech mezistátních fotbalových zápasů může ovšem dojít k tomu, že jedenáctka na hřišti reprezentuje národ, a fanoušci jsou ochotni bít se až na smrt za vítězství svého týmu. Neslyší slova skeptiků, kteří říkají, že každý hráč hraje za svou zemi, ale také za peníze, kterých je tím víc, čím je úspěšnější.

Probuzení vášní, které vedlo až k válce, se odehrálo v roce 1969 ve střední Americe. V kvalifikaci na mistrovství světa v Mexiku měly proti sobě nastoupit ve vyřazovacím dvojzápasu týmy sousedních zemí Hondurasu a Salvadoru. V prvním utkání zvítězil Honduras na domácí půdě 1:0, ale v odvetě vyhrál Salvador 3:0. Jak to bývá, fanoušci se poprali. Ale v tomto případě propuklo mezi obyvateli obou zemí mnoho násilných střetů.

Nakonec se do toho zapletla i salvadorská vláda, která obvinila Honduras z genocidy salvadorských přistěhovalců. Na jejich obranu salvadorská armáda zaútočila na souseda. Z hlediska psychologie se fanoušci obou zemí ztotožnili se svými národními týmy, obyvatelé se stmelili v národ vedený vládou. Boje byly prudké, salvadorští se přiblížili na dostřel sousedova hlavního města Tegucigalpy. Naštěstí však zasáhla Organizace amerických států, aby hospodářskými a politickými sankcemi zkrotila fotbalovo-národnostní vášně. Pro fotbalové fanoušky: Vyřazovací zápas Honduras-Salvador se konal v Mexiku a zvítězil v něm Salvador. To už je ale jiná historie.

Jiný příběh o tom, jak fotbal dokáže stmelit národ je z dnešních dnů a pochází ze Španělska. Po pěti letech projednávání koncem minulého měsíce španělský ústavní soud rozhodl, že katalánský Statut, což je vlastně ústava, nesmí obsahovat zmínku o „katalánském národě“ ani o „katalánské národní realitě“. Španělská ústava totiž hovoří pouze o „nerozlučné jednotě španělského národa“.

Výrok ústavního soudu rozezlil vlastenecky smýšlející Katalánce. V nevídané jednotě se katalánské politické strany rozhodly uspořádat manifestaci na podporu katalánského národa. Minulou sobotu vyšly do ulic Barcelony desítky tisíc osob. Byla to jedna z nejpočetnějších demonstrací v posledních dvaceti letech ve Španělsku. Mezi transparenty a hesly byly i takové, které avizovaly, že „Katalánsko se vbrzku stane dalším evropským státem“. Příští týden se sejdou španělský premiér José Luis Zapatero s katalánským předsedou vlády José Montillou, aby projednali ústavní názor na pojem „katalánský národ“, který byl vyhlášen katalánským parlamentem a schválen v regionálním parlamentu. Mezitím se ovšem v neděli stali Španělé poprvé v historii mistry světa ve fotbale.

Celé Španělsko oslavovalo. Do barcelonských ulic vyšli rozjaření Katalánci a v rukou třímali nikoli katalánské ale španělské vlajky. Jakoby se národ stmelil fotbalem. Španělská média ani slůvkem nepřipomněla, že mezi jedenácti hráči vítězného týmu jsou nejlepší fotbalisté ze sedmnácti autonomních komunit, z nichž se země za Pyrenejemi skládá. Carles Puyol se narodil v La Pobla de Segur, katalánské obci s téměř čtyřmi tisíci obyvatel. A Xavi Hernández je rodákem z Barcelony. To na rozdíl třeba od andaluského fotbalisty Sergia Ramose, který se narodil v Seville.

Je otázka, jak dlouho takové stmelení národa fotbalem může trvat, než se rozpadne. Zatím španělská média říkají, že v těchto dnech se má slavit a ne mluvit o politice.

Někteří ekonomové dokonce říkají, že vítězství ve fotbale pomůže španělské socialistické vládě prosadit opatření směřující k úsporám výdajů jakož i dlouhodobé nepopulární reformy. Jiní jdou dál a tvrdí, že pozitivní reakce Španělů na fotbalové vítězství by mohla zemi pomoci překonat recesi.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.