Filipíny rok po ničivém tajfunu. Do měst se vrací život, ale na hrůzy se nezapomíná

03244542.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03244542.jpeg

V listopadu 2013 zasáhl Filipíny jeden z nejsilnějších tajfunů v historii lidstva. Více než třísetkilometrovou rychlostí decimoval pobřežní oblasti i celá města a vyžádal si přes 6 tisíc obětí.

Další téměř 2 tisíce lidí se dodnes pohřešují. Jak a zda vůbec se do zničených oblastí vrací život, jak při obnově pomohly zahraniční humanitární organizace a jak pozůstalí vzpomínají na všechny, co zahynuli?

Tisíce mrtvých a pohřešovaných, miliony dalších, co musely opustit domovy. Následky supertajfunu Haiyan jsou viditelné i dnes. Rok po této přírodní katastrofě, která decimovala Filipíny. Přesto se do zničených oblastí vrací život a pomoc hlavně ze zahraničí se soustředí na děti. Aby dokázaly zapomenout na prožité hrůzy a měly před sebou lepší budoucnost.

Paní učitelka přichází a děti ji vítají. Navzájem si pak popřejí dobrý den. Čtyřletí kluci i holky jsou čistě oblečení, kluci mají kalhoty a bílou košili. Dívky zase sukni či šaty. O chvíli později se učí, jak se anglicky vyslovuje a píše číslovka jedna, one. Pak počítají do deseti.

Čtěte také

Je jasné, že upoutat pozornost malých dětí není jednoduché. Některé se začnou pošťuchovat, jiné se houpají na bílých plastových židlích s nápisem ChildFund, tedy se jménem kanadské humanitární organizace, která v části obce Palo, zvané San Joachin, denní centrum pro předškoláky vybudovala.

Denní centrum pro předškoláky v San Joachinu

„Jsem šťastná, že tu mám novou místnost s kompletním vybavením. Je tu tabule, kabinet na hračky, i když tam zatím nejsou. Otevřeno máme pouhých pár dnů. 30 dětí, které sem chodí, má novou umývárnu, židle, stoly, psací potřeby. Je to prostě neuvěřitelné,“ říká o krátké pauze v novotou zářící přízemní budově paní učitelka Josefina Taneola.

Na hrůzy se těžko zapomíná

Spokojeni jsou i rodiče, z nichž někteří si dění ve školce nenechávají ujít a okny nakukují dovnitř. „Jsem rád, že sem můj syn může chodit. Život se do naší obce vrací pomalu, díky bohu mám už novou rybářskou loď, o kterou jsem loni přišel, a mohu zase vydělávat peníze a živit rodinu,“ hovoří Aguillol, otec Stevena Paula ve školce.

„Je skvělé, že si děti mají kde hrát, navíc v úžasném a čistém prostředí, které nemají ani doma. Podobně jako ostatní se tísníme v chatrči sbité z beden a plechu. Proto se sem každý den těší,“ svěřuje se matka malého Jovana. Přiznává, že na prožité hrůzy její syn těžko zapomíná.

Čtěte také

„Ve školce je spokojený, ale když zaprší nebo vane silný vítr, začne se třást, někdy se i rozpláče, má prostě pořád strach.“ Jeho desetiletý brácha je pohřbený kousek od školky, v hromadném hrobě, spolu s tisícovkou dalších obětí přírodní katastrofy.

Rodiče mu na kříž pověsili obrázek populární dětské postavy, Pentena. Dolů mezi květiny položili jeho oblíbenou hračku, auto sanitku. Nikdo na tomto světě už mu nepomůže, o to více se nevládní organizace snaží navrátit úsměvy do tváří těm, co přežili. Třeba i pořádáním soutěží, včetně pěveckých. Čtyřletý Jovan si v jedné z nich vyzpíval druhé místo,

Čtyřletý Jovan si v pěvecké soutěži vyzpíval druhé místo

Paní učitelka s dětmi připravuje i vánoční besídku a Jovan bude jedním z hlavních účinkujících. Na Vánoce se hodně těší, budou první, které od řádění tajfunu budou slavit společně s dětmi i jejich rodiči. A kromě vystoupení čeká na kluky i holky ze San Joachinu překvapení.

„Chci jim dát dárky, sladkosti a hračky, ale musím sehnat sponzory. Snad to nebude problém. Neřekla jsem to ani rodičům, takže překvapení to bude i pro ně,“ prozrazuje učitelka Josefina Taneola.

Nejsilnější tajfun v historii

Tajfunu Haiyan říkají Filipínci Yolanda. Ten před rokem v podstatě srovnal se zemí město Tacloban, před tajfunem to byla dvousettisícová metropole východní části středního regionu Filipín. Dnes se tam vrací život. Ulice se rozšiřují, staví se nový most, opravuje se infrastruktura, obnoveny byly dodávky pitné vody.

Tajfun udeřil s rychlostí větru přesahujícím 300 kilometrů v hodině, což je nejsilnější naměřený tajfun v historii. V postižených místech začala s obnovou pomáhat česká humanitární organizace Člověk v tísni.

Tajfun Haiyan za sebou nechal zpustošená města a vesnice

„My jsme první distribuci potravin uskutečnili týden po tajfunu. Bylo zajímavé vidět, jak místní občanská společnost byla schopná se zmobilizovat a sama pomáhat ostatním postiženým. Nečekali na pomoc od své vlády, ze zahraničí. Nebylo jim lhostejné, v jakých podmínkách žijí postižení lidé,“ vysvětluje Petr Drbohlav z organizace Člověk v tísni.

Filipínci užívají termín bayani-han, který znamená vzájemnou sousedskou pomoc. Tím si pomohli v první kritické fázi distribuce humanitární pomoci.

Čtěte také

Ve východním Samaru bylo před tajfunem 90 procent populace závislé na kokosových plantážích, částečně i na rybářství. Obnova kokosových plantáží bude trvat 9, 10 let, než začnou stromy plodit. Zajistit způsob obživy pro lidi v těchto oblastech je zásadní.

„Pomáhali jsme lidem, aby začali s malým podnikáním, se zemědělstvím plodin, které rostou rychleji než kokosové palmy. Takhle jsme pomohli 445 rodinám. Tyto projekty byly částečně podpořené z českého Ministerstva zahraničních věcí. Velká část naší pomoci byla díky sbírce, kterou jsme tady uskutečnili. Vybrali jsme téměř 20 milionů korun.“

Nejhůře postižené město Tacloban oznámilo, že při pohromě zemřelo asi čtyři tisíce lidí

Vlastnictví půdy, tedy plantáží, hraje významnou roli. Právo půdu používat může být problém. „Není to o tom, že by rodina měla půl hektaru kokosových palem. Je tam velký vlastník půdy, který se často chová jako feudál. Bylo by docela zásadní venkovany nějakým způsobem vymanit z moci těchto, řekněme, feudálů.“

Jde o zhruba 100 rodin, které jsou u moci asi století. Ke změnám mohou Filipínci využít příští prezidentské volby, které se budou konat za 2 roky.