Fenomén princezna Diana po deseti letech stále živý

A páteční vzpomínkovou bohoslužbu za účasti pozvaných významných osobností veřejného života země z velmi prostorné a bezpečné kaple kasáren královského Buckinghamského paláce vysílaly přímým přenosem hlavní britské televizní stanice a několik zahraničních. V pátek totiž uplynulo deset let od smrti princezny Diany, bývalé ženy korunního prince Charlese a matky princů Williama a Harryho v automobilové nehodě v Paříži a Británie vzpomínala na onu událost, která tehdy vyvolala nebývale emotivní reakce jejích jinak příslovečně chladných obyvatel.

Když před deseti roky začaly přicházet zprávy o pařížské automobilové nehodě a o smrti Diany i jejího snoubence Dodiho Fayeda, instituce monarchie zůstaly oficiálně chladné. Konec konců Diana byla s následníkem trůnu princem Charlesem rozvedená a "bývalé" princezně nemohly náležet nějaké pocty obvykle spojované se zesnulými členy královské rodiny. Královně proto radili příslušní poradci, aby zůstala na letním sídle ve skotském zámku Balmoral a přečkala tam až se zjitřené emoce národa uklidní. Toto stanovisko se zdálo být logickým i proto, že bratr Diany Lord Spencer nejdříve ohlásil, že pohřeb princezny bude rodinnou záležitostí. Rostoucí projevy sympatií veřejnosti k zesnulé, které se projevovaly obrovským nakupením kytic, věnců, fotografií Diany, kondolenčních textů a poem jak na trávnících a plotech kolem vchodu do jejího sídla Kensingtonského paláce i před sídlem královny, Buckinghamským palácem, za podpory médií ovšem rychle vzrůstaly. Poddaní Jejího Veličenstva si vzpomněli na to, jak se Charles po svatbě s Dianou dále stýkal s dlouholetou milenkou Camillou, přesto, že se mezitím také vdala; jak si Diana ve známém televizním rozhovoru stěžovala, že "manželství ve třech" nemělo šanci na úspěch; jak se proslýchalo, že královská rodina Dianu nikdy neměla ráda a podobně. Antimonarchisté si také přisadili a veřejné mínění se začalo rychle nachylovat proti královně i monarchii.

Veřejnost požadovala stažení královské standardy na Buckinghamském paláci na půl žerdi i když neexistoval precedent, začala horlit za oficiální státní pohřeb a divit se, že královna zůstává na Balmoralu. Byl to paradoxně premiér labouristické vlády Tony Blair, který s tichou podporou prince Charlese, pomalu ale přesvědčivě začal královně dokazovat, že situace je výjimečná a že tedy vyžaduje výjimečná řešení, včetně odvržení protokolu tam, kde to vyžadovala veřejnost. Charles, který si zřejmě rychle uvědomil, že ať už měl jakoukoli vinu na rozpadu manželství, musí vzhledem ke skutečnosti, že Diana byla matkou mladých princů a tedy i budoucího krále země, potlačit své antipatie a postarat se o to, aby byl pohřeb patřičně důstojný. Blairovi se nakonec královnu podařilo přemluvit; pohřeb se konal podle požadavků veřejného mínění a oblíbenost královské rodiny se postupně vrátila na předchozí úroveň, jak se zřejmě věrohodně snažil umělecky ztvárnit nedávný film "Královna".

Po deseti letech - jak dokazují ony kytice, věnce a podobizny na plotě Kensingtonského paláce i zájem veřejnosti i médií o vzpomínkovou bohoslužbu, vysílanou v přímém přenosu hlavními televizními a rezhlasovými stanicemi v Británii a řadou také v zahraničí - fascinace Dianou stále trvá. Princ Harry ovšem v řeči, kterou oba princové nečekaně připravili pro onu vzpomínkovou bohoslužbu, zdůraznil především to, že Diana pro ně byla "hodnou a laskavou matkou, veselou, opravdovou, zkrátka tou nejlepší mámou na světě" a že nyní snad už nastal čas ponechat jí v klidu věčného odpočinku. Zda tomu tak bude, není vzhledem ke zmíněným tendencím veřejnosti sympatizovat s pohádkovými aspekty celého příběhu právě jisté. Příběh, v uvozovkách "sice dívky ze šlechtického rodu, ale nakonec jedné z nás, učitelky z mateřské školky, která se stala princeznou, aby byla pak odvržena a zapuzena, neboť nemohla vydržet v manželství ve třech a nebyla oblíbenkyní královské rodiny", jak řekla v onom známém televizním rozhovoru v narážce na Charlesovu milenku Camillu, dnes po letech jeho ženu, je opravdu neobyčejný. Dá se s nadsázkou dokonce říci, že ona masová hystérie veřejnosti je z tohoto hlediska "vysněné pohádkovosti" docela pochopitelná. Která holčička by nakonec nechtěla být princeznou, která po té vší slávě i pozdějším utrpení hodném antické tragédie, nalezne nakonec lásku svého Dodiho, jistě navzdory smrti.

Z uvedeného hlediska je bohužel také pochopitelné, že slavná Matka Tereza z Kalkaty, nezištná opatrovnice chudiny v Indii, která zemřela v tomtéž týdnu jako Diana před deseti lety, jaksi netkví tolik v paměti široké veřejnosti. Ostatně která holčička - ať už chudá či bohatá - by chtěla opatrovat indickou chudinu. Nechme tedy "veřejnost" v oné pohádce a vzpomeňme Matky Terezy alespoň my.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .