Fastfood po japonsku
Američané mají své McDonaldy, KFC, Wendies a Mr. Donuty. Laciné, rychlé a určitě nepříliš zdravé jídlo. Housky či bagety s plátkem něčeho, co trochu připomíná maso nebo sýr (nebo něco mezi tím), tuny mastných hranolek, litry koly. Tohle všechno najdete samozřejmě i v Japonsku (zejména ve větších městech), ale kdybyste chtěli okusit něco ryze japonského a přinejmenším stejně rychlého, můžete zkusit alternativu made in Nihon.
Na co se můžete tešit? Na příjemný personál, prostornou místnost, příjemnou atmosféru a perfektní výhled...
...zapomeňte.
Žádné hybridy mezi restaurací a rychlým občerstvením u pultu, žádný dětský koutek a hračka, kterou si děti vyžebraly od rodičů. Žádné schody do druhého/třetího/čtvrtého poschodí s výhledem na ulici, pěkným stromečkem v květináči a měkkými, pohodlnými židlemi.
Japonský fastfood je přesne to, co říká název. Je zejména "japonský", a také je i "fastfood". Na nic si nehraje. Vstoupíte automatickými dveřmi a před vámi se objeví prostor, sice malý, ale o to přeplněnější barovými židličkami a jedním pultem. Nespěchejte ale hned k pultu. První, co musíte udělat, je lokalizovat automat na lístky. Systém objednávaní je doveden k dokonalosti. Rozumíte-li alespoň trochu japonským znakům, najdete na tomto přístroji všechno možné. Tak například v známé síti Matsuya mají téměř vše, co se dá vyrobit z hovězího. Gjúdon (rýže s hovězím), k tomu polévka Miso (jak již název říká, z pasty miso, která se dělá ze sojových bobů), salát, syrové vejce (do kterého se namáčí maso z gjúdonu) a sklenička vody je jedno z nejběžnějších menu, které vás vyjde asi na 600 jenů.
Když si vyberete (nebo to necháte náhodě a stisknete tlačítko se znaky, které vám přijdou nejhezčí), stačí už jen do mašinky nastrkat mince v požadované hodnotě a vzít si lísteček, který vyjede. Až poté se můžete vydat k pultu, sednout si na místo (za předpokladu, že nějaké neobsazené najdete, protože zejména o poledních přestávkách jsou podniky tohoto typu absolutně přecpané) a podat lísteček obsluze. Ta okamžitě zakřičí vaši objednávku do kuchyně a zanedlouho přinese to, co jste si objednali.
Samotné jedení netrvá moc dlouho. V podstatě je kraťounké. Na sobě stále cítíte hladové pohledy čekajících japonských byznysmenů, dělníků a studentů, kuchaři před vámi za pultem neustále pobíhají sem a tam, čímž vyvolávají zdání spěchu. A to není vše. Po vaší pravé i levé straně se neuvěřitelnou rychlostí střídají zákazníci, kteří ještě neuvěřitelnější rychlostí jedí jedno menu za druhým. I když si nemyslím, že v japonském fastfoodu si japonské jídlo opravdu vychutnáte, už jen pro tu atmosféru jej doporučuji vyzkoušet.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka