Evropský demokrat a peníze

Lze tak soudit na základě faktu, že ministerstvo odmítá vyplatit Evropským demokratům několik milionů korun za patnáct křesel, které po volbách v roce 2002 obsadili v zastupitelstvu. Ministerstvo financí tento krok zdůvodňuje tím, že se v zákonu mluví o politických stranách, hnutích a koalicích, nikoli o sdružení. Takže Evropští demokraté, kteří šli do voleb na podzim roku 2002 pod poněkud krkolomným názvem Demokraté Jana Kasla - Sdružení politické strany Evropští demokraté a nezávislých kandidátů, na vyplacení příspěvku za mandáty nárok nemají. Ministerstvo financí se při svém tvrzení opírá o několik právních stanovisek . Bohuslav Sobotka zároveň tvrdí, že nehodlá riskovat obvinění ze zneužití pravomoci veřejného činitele v případě, že by jeho úřad peníze vyplatil. Samozřejmě právní rozbory mohou být zajímavé, o sporném výkladu zákonů by však měl rozhodnout soud. Nezpochybnitelný verdikt však dosud nepadl.

Městský soud v Praze zatím pouze zrušil původní rozhodnutí ministerstva financí příspěvek nevyplatit. Soud ústavní zase vyzval ministerstvo, aby rychle sjednalo nápravu. To se hájí tím, že v souladu se zákonem nemůže postupovat jinak. Takže celá kauza může na první pohled připomínat začarovaný kruh. Ten lze přitom poměrně jednoduše rozetnout. Sdružení Evropských demokratů a Nezávislých kandidátů splnilo v roce 2002 všechny podmínky pro to, aby se mohlo zúčastnit voleb. Lidé zvolení na této kandidátce pak bez problémů získali osvědčení o zvolení a mohou vykonávat své mandáty. A protože se o ně neucházeli individuálně, je zřejmé, že by subjektu, za který kandidovali, měla být vyplacena příslušná částka. Lze si jen těžko představit, že by kvůli tomu mohl být někdo souzen, natož odsouzen kvůli zneužití pravomoci veřejného činitele. I když z litery příslušného zákona vyplývá, že se v něm o sdružení nepíše, z jeho ducha je zřejmé, že i na takováto uskupení se daná pasáž vztahuje.

Také tento příklad dokazuje, že život je příliš rozmanitý na to, aby byl přesně popsán v jednotlivých zákonech. Proto by některé z nich měly mít obecnější formulace. V tomto případě by bylo rozhodně lepší hovořit o subjektech, které uspěly ve volbách, než přesně vyjmenovávat strany, hnutí a koalice. Samozřejmě zastánci striktních a jednoznačných norem by mohli namítat, že nejjednodušší by bylo dopsat do zákona i sdružení. Lze si však představit, že by potom někdo mohl do voleb kandidovat třeba jako společenství a problém by byl znovu na stole. Zkrátka právní formalismus na úkor vykládání zákonů v jejich souvislostech a v duchu spravedlnosti je v mnoha případech na škodu. V této souvislosti zavání alibismem rada, kterou podle internetového serveru idnes udělil ministr financí Sobotka Kaslovi. Má si prý podat proti rozhodnutí ministerstva rozklad. Tím by se měla zabývat příslušná komise a jejímu rozhodnutím se prý ministr podřídí. Pro ozdravení tuzemského politického a úřednického prostředí by bylo asi lepší, kdyby celý případ skončil buď před správním soudem, nebo možná ještě lépe před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku.

Lze si totiž představit, že takovýto mezinárodní soud by hledal spíše spravedlnost, než formální závady, které by jejímu průchodu měly bránit. Tím by mohl vyslat do České republiky signál, že příliš formalismu škodí. Tentokrát na něj zatím doplácejí Evropští demokraté. A příliš na tom nemění ani fakt, že kolem nich je tak trochu zmatek. Při nahlédnutí do údajů Českého statistického úřadu totiž zjistíte, že o mandáty se podle něj ucházelo Sdružení Evropských demokratů a nezávislých kandidátů. U jmen konkrétních zastupitelů je pak uvedeno Demokraté Jana Kasla. No a nyní se o vyplacení dlužného příspěvku uchází Jan Kasl jako představitel Sdružení nezávislých kandidátů - Evropští demokraté. A aby toho nebylo málo, zástupci uskupení s názvem Spojení demokraté - Sdružení nezávislých tvrdí, že nástupcem Evropských demokratů jsou oni a že peníze mají být vyplaceny jim. To samozřejmě není v celém případu podstatné a příslušné úřady či soudy by spor o nástupnictví mohly velmi rychle vyřešit. Ostatně není veřejně známo, že by zmiňované uskupení Spojení demokraté-Sdružení nezávislých podnikalo nějaké konkrétní kroky k vyplacení několika milionové sumy. Stejně tak není důležitá polemika, co Janu Kaslovi může v předvolebním boji pomoci více. Zda publicita, která se jemu a jeho uskupení momentálně dostává ve sdělovacích prostředcích, nebo suma, která mu měla být průběžně vyplácena už tři roky.

Podstatný je fakt, že je zde diskriminován jeden z řádných účastníků volebního boje, který se "provinil" pouze tím, že si dovolil ve svém názvu použít slovo sdružení.