Evropská unie vkládá naděje do Angely Merkelové

K zásadnímu sporu o rozpočet EU došlo letos v červnu mezi Británií a několika dalšími západoevropskými zeměmi, krátce před tím, než právě Londýn převzal na šest měsíců rotující předsednictví Evropské unie. Bylo to ale také velmi brzy poté, co voliči ve Francii a v Nizozemí překvapivě odmítli ve dvojím referendu návrh evropské ústavní smlouvy, ačkoli jejich vlastní političtí představitelé, zvláště pak francouzský prezident Chirac, do té doby zcela samozřejmě předpokládali, že text ústavy občané bez problémů schválí. Že se tak nestalo, to byla, jak se říká, "čára přes rozpočet" a ve svých následcích doslova pak přes návrh příštího rozpočtu EU.

Snad ve snaze vyhnout se osobně nepříjemným následkům odmítnutí návrhu euroústavy v referendu - a obrátit na chvíli pozornost jinam - přišel náhle francouzský prezident s požadavkem, aby se Británie vzdala rabatu, který pravidelně dostává zpět z rozpočtu EU. Jde v podstatě od odškodnění, které kdysi vyjednala pro Británii ministerská předsedkyně Thatcherová, za to, že Británie na rozdíl od Francie a dalších evropských zemí nedostává z rozpočtu unie téměř žádné peníze jako dotace do zemědělství. Je to tedy celé spojené s mnohokrát kritizovanou "společnou zemědělskou politikou" EU a tržních anachronismů, které vytváří v podmínkách jinak svobodného evropského trhu.

Pozorovatele evropské politické scény asi nemohlo překvapit, že Tony Blair na Chiracův požadavek v červnu letošního roku nepřistoupil. Vzniklo tím ale napětí ve vzájemných vztazích, které v podstatě trvá dosud. Oficiální francouzští představitelé tehdy použili výrazy, které se obvykle v diplomatické řeči neužívají, například zaznělo obvinění, že "britský postoj odporuje logice". Stejně se vyjadřoval například i lucemburský premiér - jako tehdejší předseda EU - a proti Británii se po boku Jaquesa Chiraca postavili i další evropští politikové, z nichž nejdůležitější byl jistě německý kancléř Gerhard Schröder.

A tak se Británie - a osobně britský premiér Tony Blair - ocitli hned na začátku svého předsednictví v EU v citelné izolaci. Hlavní evropští hráči s nimi nechtěli mluvit, respektive nechtěli ustoupit ze svých pozic. Za uplynulých pět měsíců proto nedošlo k žádnému pokroku ohledně příštího rozpočtu EU a nikdo zatím nenaznačil ochotu ke kompromisu.

Británie se nechce vzdát rabatu, dokud EU nesníží dotace do zemědělství a naopak Francie spolu s ostatními západoevropskými státy nehodlá přistoupit na rozpočet, v němž mají Britové tak velikou výjimku.

Ovšem od počátku července, kdy německý kancléř Schröder nenadále vyhlásil, že hodlá uspořádat předčasné volby do Spolkového sněmu, aby snad mohl později skutečně prosadit dlouho slibované ekonomické reformy, se objevila možnost - jakýsi východ ze slepé uličky - že totiž nastane personální výměna ve vedení tohoto státu, hlavního francouzského spojence na evropském kontinentě. I průzkumy veřejného mínění tomu nasvědčovaly, vždyť němečtí křesťanští demokraté, vedení Angelou Merkelovou, se tehdy těšili mnohem vyšší popularitě než dosavadní vládní koalice.

A tak mohl britský premiér Tony Blair celkem realisticky vkládat naděje do volebního vítězství německé pravice. Bylo jasné, že s Angelou Merkelovou by se dohodl lépe než s Gerhardem Schröderem na budoucí podobě společného evropského rozpočtu.

Musel si ovšem hodně počkat. Nejprve na výsledky zářijových voleb, které se ovšem zcela nečekaně ukázaly jako "nerozhodné" - a pak ještě na závěr velmi zdlouhavého vyjednávání o nové spolkové vládě a politickém programu současné německé "široké" koalice. Takže naprostá většina půlročního britského předsednictví EU uplynula v jakémsi neplodném vyčkávání.

Teprve teď tato nejistá doba končí. S novou tváří přichází i nová politika a naděje, že Evropané překonají vzájemné vnitřní spory. Všichni už snad mají dost oné napjaté strnulosti, vytrvale paralyzující jakýkoli pohyb a veškeré rozhodování o budoucnosti EU. Nikdo sice ještě neví, co bude s euroústavou, ale rozpočet je v této chvíli to nejnaléhavější.

Německá kancléřka se sice nepřidala k Blairovi v boji proti zemědělským dotacím, ale naznačila, že britský rabat by neměl bránit dohodě o rozpočtu EU. Můžeme proto nejspíše čekat kompromis někde v tomto duchu.