Evropě hrozí ekonomická krize stejně jako v Americe

Ta prý potřebuje i tak ještě řadu dalších opatření, aby měla šanci změkčit dopad nynějšího zpomalení, recese, či menší či větší hospodářské krize. Jiní experti - v souladu s tím, co pak rozhodla banka -- zas tvrdili, že půl procenta by trhy jen postrašilo. Byli to zřejmě ti, kteří o minulém víkendu naslouchali chlácholení, které vycházelo ze sídla premiéra Gordona Browna v Downing Street. Britský premiér tam totiž pozval německou kancléřsku Merkelovou, francouzského prezidenta Sarkozyho, italského, už odstoupivšiho, premiéra Prodiho a vůdce EU Barrosa na konzultace právě na téma jak zamezit či zpomalit hospodářský propad v unii.

Jak ovšem po schůzce poznamenali pozorovatelé, její závěry nepůsobily právě důvěryhodně, zvláště když to vypadalo, že účastníci zametli problémy a hrozby pod koberec. Unijní šéf Barroso totiž prohlásil, že se nic neděje a pravil: "Můžeme si být jisti, že základy evropského hospodářství jsou pevné. Nikdo nehovoří o hospodářské recesi." Tolik tedy hlavní Evropan a ostatní účastníci schůzky se vyjádřili podobně. I když jedním dechem hovořili také o nepříznivých vnějších globálních faktorech, o nutnosti reforem a zavedení či případném nařízení silnějších regulačních mechanismů, o větší průhlednosti finančních trhů a o vytvoření účinnější globální finanční architektury. Experti z toho dovozují, že návrhy neobsahují téměř nic nového a že na podobná témata se diskutovalo i nedávno v Davosu. Známky nepříznivých dopadů neúnosně rostoucího zadlužení obyvatelstva i institucí zde byly už nějakou dobu a nikdo z vládních činitelů se neměl k žádnému varování, z obav, aby nepřivodil pochmurnou náladu na trzích, i když rostla překotně inflace. Nyní ovšem ona menší či větší krize - ať už je nazývána tak či onak -- je zde a začíná také bolet.

Jen v Británii, jejíž ekonomický růst, podobně jako v některých jiných evropských zemích, stojí poslední desetiletí na třech pilířích, které nyní padají -- tedy na finančnictví, nemovitostech a veřejném sektoru - to začíná být velmi zřetelné. Sám pád hypotéční banky Northern Rock a její záchrana soukromým sektorem s rezervní podporou peněz daňových poplatníků si podle náznaků manažérů vyžádá propuštění téměř dvou a půl tisíce zaměstnanců a z toho více než tisícovku jen v Newcastle. Americké banky Morgan Stanley a Bank of America už také v Londýně začaly propouštět stovky zaměstnanců, poté co tak už učinila u nás lépe známá Citybank. Londýnské středisko pro hospodářský a obchodní výzkum tak očekává, že jen v londýnské City tak ztratí práci na 8000 bankovních zaměstnanců. Propouštět hodlají i další podniky, například ropný gigant BP tvrdí, že musí snížit britské stavy o 1500 zaměstnanců. Kolik z nich bude nuceno vyhlásit osobní bankrot včetně nemožnosti udržet splácení hypoték, je velkou otázkou. Agentury stále křečovitě tvrdí, že pád cen je jen zpomalením jejich růstu, některé však už mezitím ovšem začínají také propouštět personál, neb o koupi nemovitostí v nynější hospodářské situaci není opravdu zájem. Podle odhadů účetnické firmy Deloitte letos a v příštím roce poklesnou jejich ceny o 13 procent. Jiní experti očekávají ještě větší propad po zkušenostech z předchozí recese na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy ceny poklesly téměř o 30 procent.

Srovnání s Amerikou ovšem dopadá jinak, než si mnozí představují, neboť - jak nyní zdůrazňují britská média -- zadlužení hypotékami v Americe loni činilo 103 procenta, ale v Británii až 125 procent. Podle studie Britské bankovní asociace je prosincové množství nových hypoték nejnižší od zavedení statistik v roce 1997, ale mladé rodiny kupující poprvé domy a byty vydávají na hypotéky více než kdykoli během posledních 17ti let. Stejně tak, ceny nemovitostí v Americe vzrostly o 60 procent, ale v Británii o 85 procent a poměr mezi cenami nemovitostí a průměrným příjmem činil v Americe o 13 procent více než dlouhodobý průměr, ale v Británii až čtyřikrát tolik! A vývoj cen v některých evropských zemích - zejména v těch bývalých komunistických - se v posledních letech od vývoje v Británii příliš nelišil. Jakékoli tvrzení, že se tedy Evropská unie nemá čeho bát a že Ameriku do krize následovat nebude, je tedy nutné brát s velkou rezervou, byť by přicházelo od samého Manuela Barrosa. Ovšem to, že Amerika z uvedených srovnání vychází lépe a že ceny nemovitostí tam mezitím už značně poklesly, by svědčilo i o možném a pro svět nadějném kratším trvání tamní hospodářské recese, což by jistě ulevilo i té evropské. Tedy, doufejme.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .