Evropa odkrývá daňové ráje

Především Francie a Německo nyní snadněji poukazují na okolnost, že jednou z příčin krize byl chabý či spíše žádný dozor nad fondy rizikového kapitálu, které mají svá sídla právě ve státech a na územích, které si vysloužily přízvisko daňové ráje.

Paříž a Berlín stavějí na tom, že tyto "bezpečné přístavy", pro něž je charakteristická anonymita peněžních účtů a absence bankovního dozoru, patří k ohniskům, odkud se šířilo finanční zemětřesení. Jedna věc je však přesvědčení a dobré argumenty a jiná věc, jak a kde tyto argumenty prosadit. Výbornou příležitost nabízí vrcholná schůzka skupiny G20 sdružující nejvyspělejší a nejrychleji se rozvíjející země. Už nyní je jasné, že na dubnovém summitu v Londýně se bude téma daňových rájů probírat.

Které evropské adresy se mohou ocitnout na seznamu hříšníků? Ctihodná Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj takové seznamy pravidelně sestavuje a Francie spolu s Německem by rády viděly, aby se na černou listinu dostala například nesvatá trojice Lucembursko, Rakousko a Švýcarsko a také Lichtenštejnsko, Andorra či britské ostrovy Jersey, Guernesey a Man. Zvláště první dvě jmenované země jsou cílem zvláštního tlaku, protože jsou členy Evropské unie. A jak poznamenal unijní komisař pro daňové otázky László Kovács, "bankovní tajemství by nemělo být zneužíváno k daňovým únikům". Když jsou tu pádné argumenty, mají snad adresy daňových rájů vyhlídky, že by se mohly zpod soustředěného tlaku vysmeknout?

Jedna cesta by se nabízela. Francie i Německo tvrdí, že jim tolik nejde o prolomení bankovního tajemství, ale o účinnou spolupráci v případech, kdy existuje masivní podezření na daňové úniky. Takovou spolupráci by měly zaručit dvoustranné smlouvy mezi daňovými ráji a zeměmi, které chtějí daňové prohřešky svých občanů či společností důkladně vyšetřit. Díky dvoustranným dohodám se takto z černé listiny nedávno vyvlékly britské ostrovy v kanálu La Manche i ostrov Man a třeba také nizozemské Antily.

Na Lucembursko a Rakousko dokážou možná vyvinout tlak ostatní členové Evropské unie, ale jak to bude se Švýcarskem, které v unii není a v němž bankovní tajemství tvoří podstatný kus základu, ze kterého rostla a roste prosperita helvétských finančních ústavů?

Švýcarsko má po ruce jednu zbraň. Je totiž členem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, a proto může blokovat rozhodnutí, která mu nejsou po chuti. Nakonec však bude muset alespoň trochu couvnout, protože na něj netlačí pouze evropské země, ale také vlivné Spojené státy. Odhodlání zemí, které chtějí prosadit změnu dosavadních praktik, je velké. Na otázku, zda by mělo být Švýcarsko zařazeno na černou listinu, odpověděl počátkem tohoto měsíce francouzský prezident Nicolas Sarkozy jednoznačně: "Ano." Vyjednávání se Švýcarskem ale bude složité, protože v konfederaci pod Alpami rozhoduje často nejen parlament, ale také přímý hlas lidu. A ten také může cokoli, co politici vyjednají, zpětně zvrátit, anebo naopak jim předem přikázat, jak mají rozhodovat.

Politická blokáda se rýsuje i v Rakousku, jehož spolkový kancléř Werner Faymann navenek naznačuje ochotu k ústupkům stran dodržování bankovního tajemství. Přitom však dobře ví, že čtyři z pěti parlamentních stran, tedy všechny s výjimkou Zelených, se staví vůči nápadům zpřísnit zákony a předpisy týkající se dohledu nad bankovními účty zcela negativně.

Druhého dubna bude v Londýně na summitu G20 rušno. Tradiční velmoci i země, které by se co nevidět dostaly na jejich úroveň, budou hledat lék na současnou finanční a hospodářskou krizi. I v případě daňových rájů se může stát, že velkorysé úmysly narazí na čerta, který se jako v mnoha předešlých případech dokáže ukrýt v detailu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .