Evropa musí ukázat větší odhodlání v Afghánistánu

Američanům, kteří na obou straních hranice, včetně divoké fundamentalistické kmenové oblasti pákistánského Wazíristánu, pátrají po pohlavárech al-Kajdy a pomalu je úspěšně likvidují, se zas podařilo skórovat. Podařilo se jim to i přes skutečnost, že zmíněná oblast Pákistánu je -- coby důsledek nedostatečného úsilí pákistánských autorit -- podle expertů už delší dobu sídlem pohlavárů al-Kajdy a cvičištěm jejich cizích rekrutů i afghánského Talibánu. Ti tak stále více ohrožují nejen Afghánistán, ale i samotný nukleární Pákistán. A myšlenka na to, co by se stalo, kdyby Pákistán ovládli, snad nevadí jen mnichovanům, tedy zastáncům evropského appeasmentu a izolacionismu, živeného nechutí angažovat se ve světě v zájmu demokracie a vlastní obrany.

Následky jsou podle britských, amerických a afghánských expertů už totiž vidět i v Afghánistánu, kde podle několika kritických studií z poslední doby Talibán znovu s pomocí zmíněných zahraničních islamistických teroristických dobrovolníků posiluje. Důkazem může být i nejnovější sebevražedný útok na mešitu v Lashkar Gah plnou Afghánců, při kterém zahynul i viceguvernér provincie Helmand Hadži Pir Mohammed. Britové sice před rokem porazili Talibán u Kandaháru a zabránili tak jeho jarní ofenzívě, avšak bojůvky Talibánu se poté začaly zviditelňovat útoky v okolních, dosud klidných provinciích. Zároveň rostl i počet sebevražedných útoků a nezůstal ušetřen ani Kábul. Afghánští i britští odborníci to opět přičítají přílivu oněch zahraničních teroristů, Talibán kontrolujících, neboť atentátníci útočí převážně na civilní obyvatelstvo, včetně dětí a jsou známy i jejich únosy a přinucení nevědomky útoky provést, jak zaznělo na nedávné vojenské konferenci v Londýně.

Afghánci přiznávají se smutkem, že to vše se začalo častěji dít od doby, kdy se v Afghánistánu nominálně začalo angažovat NATO. Jednotkám aliance, prý až na výjimky, chybí ona verva, kterou je vidět u Američanů a Kanaďanů a nejsou schopné účinné koordinace. Evropané - jakoby jim prý záleželo na politickém boji doma a nikoli na tom, co Afghánci potřebují -- se prý také bojí angažovat své jednotky v boji proti Talibanu a Američané a nejnověji Kanaďané toho začínají mít dost, neb dávná reputace a soudržnost NATO trpí. Kanada dokonce prohlásila, že jestli evropské země NATO neposílí své jednotky, ona ty vlastní, zocelené i zdecimované tvrdými boji, stáhne. Typická jsou i různá omezení, která některé evropské země kladou na své vojáky, včetně například Německa, které tam má oxymoronické "jednotky nebojové". Britové zas mají problémy s předepsanou rotací jednotek a délkou služby a nestačí plně trénovat jednotky nové. I jejich jinak dobří profesionální vojáci už načichli evropskou nemocí a stěžují si na nepohodlí ubytování, málo dovolených či příliš náročnou službu a není divu, že je prezident Karzai kritizoval za málo úsilí v provincii Helmand.

Snahy OSN -- pod jehož patronátem se toto vše děje -- o jmenování britského Lorda Ashdowna hlavním koordinátorem - podobně jako jím byl v Bosně - ztroskotala na námitkách prezidenta Karzaje, že rázný bývalý důstojník speciálních komand by působil coby jakýsi místokrál a nyní bude těžké najít odpovídající náhradu. Stejně tak pomalu údajně postupuje obnova země. Je sice vybudována a opravena řada silnic, mostů, elektráren a podobně a také stovky škol, nemocnic a veřejných budov. O tom, zda oněch deset miliard pomoci slíbených konferencí dárcovských zemí před dvěma lety je čerpáno tak rychle, jak je potřeba a jak by strategie získávání srdcí a mysli obyvatelstva velela, však existují pochybnosti a NATO tím také trpí. Jak zmínění experti závěrem zdůrazňují, v Afghánistánu je potřeba nové rozhodnosti. Je totiž téměř paradox, že z Iráku nyní - zjevně coby důsledek důkladně prováděného plánu posílení jednotek, cílevědomého pročesávání oblastí, spolupráce s obyvatelstvem, povstání sunitů proti al-Kajdě a obnově hospodářství -- denně přicházejí pozitivní zprávy o návratu k normálnímu životu. Ekonomika tam nyní roste o 7 procent ročně -- více než pětkrát rychleji než loni - vracejí se uprchlíci, otevírají kavárny a obchody, těžba ropy konečně překonala předválečnou úroveň a světové firmy se chtějí vracet. I v Iráku se ještě objevují sebevražedné útoky, ale je jich mnohem méně a situace se opravdu zlepšuje, což je nyní těžké tvrdit o celkově méně zasaženém i když chudším Afghánistánu. Přitom tam jsou naše pomoc vítězství spravedlnosti a práva nad vražedným islamismem a obnova jejich země pro budoucnost Evropy i Asie ještě důležitější.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .