Eva Turnová: Věž
Když jsem byla malá, myslela jsem si, že všechno je dané; měla jsem pocit předurčenosti, navozený pravděpodobně čtením pohádek, ve kterých když se někdo moc svobodně rozhodoval, tak dostal kouř. A tak jsem se pohybovala po světě s tím, že můžu věci jenom tak korigovat.
Postupně jsem poznala sladkost volby. Zjistila jsem, že svůj osud si vytváříme do velké míry sami a že často žehráme zbytečně, protože i když se stane něco blbého, je to často proto, aby se nestalo něco ještě blbějšího.
Čtěte také
Obzvlášť po konfrontaci s opravdovým koncem si člověk uvědomí, jak je tahle realita výjimečná. Až umřem, tak možná dosáhnem věčného klidu, ale rozpustíme se v nekonečno
a nebude tam nic z toho, co máme rádi:
naše děti, kamarádi, stromy, jemná deka z Kiky, hudba… ani to, co úplně nemusíme: sousedské večeře, falešné sliby, podvody; ale hlavně tam nebude humor, sorry jako, protože rozpuštěnému egu bez mozku se těžko vtipkuje.
Je zvláštní, že i když člověk tohle všechno tuší, často se stává dobrovolným vězněm a nechává ostatní, aby o jeho životě rozhodovali za něj: od psychopatických partnerů přes politické manipulátory až po šamany, kteří k nám přilétají z Amazonie
s kanystry plnými áji a nabízejí rozšíření vědomí.
Čtěte také
Samozřejmě mi to taky někdy uklouzne a nechám se zlákat.
A tak jsem si zašla na regresi, že jenom něco dočistím.
„Á, tady tuším těžkou karmičku, možná i démonka. Mrknem se do vašich minulých životů,“ řekla doporučená paní, spojila mi rukama obě hemisféry, a protože jsem silné médium, hned jsme to rozjely.
„Kde teď vidíte sebe samu?“
„Ve vysoké věži na kraji moře, kolem jsou samé skály.“
„Co cítíte?“
„Hluboký smutek.“
„Je tam kromě vás ještě někdo?“
„Dochází tam jednou za čas nějaký muž.“
„A co tam dělá?“
„Týrá mě.“
„Co s tím?“
„Skočím z okna, nic jiného mi nezbývá.“
„Ale kolem jsou ty skály, můžete se zabít.“
„Já vím, je to tak pade na pade, ale není jiné východisko.“
„Ještě se zeptám. Je zamčeno?“
„Ne, není.“
„Tak proč normálně neodejdete po schodech?“
„Aha, to mě vlastně nenapadlo.“
Odejít po schodech z osidel věže je lepší, než tam navždy zůstat vězet.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
