Euroskepticismus střední Evropy bují navzdory stabilitě a hospodářskému růstu

Střední Evropa nikdy nezažila takovou prosperitu, klid a stabilitu jako právě v posledních letech. S odkazem na tragickou a bouřlivou minulost tohoto regionu to uvádí polský politolog a viceprezident bratislavské nevládní organizace GLOBSEC Jakub Wiśniewski. Proč právě v tomto regionu panuje vůči Evropské unii takový odpor? Proč mnozí vidí v Bruselu „nový Kreml“? Podle analytika v sobě odpověď skrývá hned tři důvody.

Zranitelná Evropa

Prvním je vzedmutí populistických nálad, které vždy činily střední Evropu obzvláště zranitelnou. Nicméně ozvěny nedávné hospodářské krize vedly k nárůstu populismu, nacionalismu a izolacionistických tendencí i ve „starých“ unijních státech. V zemích, kde se po dlouhý čas kumulovalo nejen velké bohatství, ale i úcta k právnímu státu a demokratickým institucím.

A přesto ani Francie či Německo nezůstaly vůči „virům populismu“ imunní. Proč by se tedy Slovensko nebo Česko měly lišit? „Nezapomeňme: Demokracie, svobodné podnikání a tržní hospodářství byly v těchto zemích zavedeny teprve před čtvrtstoletím,“ upozorňuje Wiśniewski.

V těchto zemích zároveň spatřuje jen mělké kořeny tamních ústavních systémů. Právě to prý poskytuje prostor „cynickým politickým vůdcům, kteří otravují mysl lidí prázdnými či nezodpovědnými sliby“. Jsou vždy připraveni zaútočit na svobodu projevu nebo nezávislost justice.

Neukotvená střední třída

Střední třída, tradiční základna demokratického systému, není podle autora v Česku nebo na Slovensku příliš silná a ukotvená. A konečně, tamní sociální stát nestojí na pevných základech a při přerozdělování výdobytků a výhod se často zapomíná na chudé a znevýhodněné.

Za druhý důvod Wiśniewski označuje „šok z přechodu od komunismu k demokracii“, který byl silnější, než se předpokládalo. A středoevropské státy jím byly zasaženy hned na několika úrovních: Hospodářské, politické, sociální a dokonce i kulturní.

Upozaděný venkov

Zatímco velká města se rychle transformovala a bohatla, venkov a odlehlejší oblasti byly v překotném úsilí o deregulaci ekonomiky a přijímání unijních norem přehlíženy. A právě tento trend je prý dodnes zdrojem sociálního napětí.

Schengen umožnil lidem cestovat a porozhlédnout se po světě. Pod dojmem prosperity v nejvyspělejších zemích občané „nových“ unijních států začali pohlížet na vlastní politické instituce kritickým okem a často neskrývali znechucení, dočteme se na serveru EUobserver.

„Objektivní ekonomická realita“ je prý navíc mnohem drsnější, než by si většina politiků ve střední Evropě přála. K dosažení úrovně německé prosperity budou muset Poláci nebo Maďaři pracovat ještě třicet až čtyřicet let. „Lidé tedy netrpělivě hledají lídry, kteří nabízejí líbivé a hlavně rychlé a bezbolestné recepty,“ tvrdí Jakub Wiśniewski.

Harmonïcký vývoj

Západoevropské společnosti podle něj smýšlejí ekologicky, rovnostářsky, nezřídka pacifisticky. Utvářela je totiž desetiletí harmonického růstu. Život v komunismu ale nemohl být odlišnější. Proto expert soudí, že mnozí občané posttotalitních zemí žijí stále v tenatech minulosti a cítí se v konfrontaci se „starými“ unijními státy věčnými žáky.

Logo|foto:Český rozhlas

A konečně za třetí důvod Wiśniewski uvádí „oprávněné obavy z dvojích standardů“. Nadnárodní firmy podle něj skutečně „servírují“ Východoevropanům potraviny nižší kvality. Liší se i dostupnost digitálních služeb. Autor rovněž připomíná, že v zemích bývalé „patnáctky“ přetrvávají vůči novým členům evropské rodiny nelichotivé stereotypy.

Na Východ se nehledí

Podle viceprezidenta GLOBSECu některá rozhodnutí bruselských struktur odrážejí spíše potřeby postindustriálních, postmoderních, rozvinutých společností na Západě. Na Východ se už tolik nehledí. Hlasy ze střední Evropy často zůstávají oslyšeny, region je nedostatečně zastoupený v řadě klíčových institucí.

Co to znamená pro evropskou jednotu?, ptá se Jakub Wiśniewski. Otevírá se snad na evropském kontinentu nová propast, jak ji známe z dob studené války? V krátkodobém horizontu by tomu prý leccos naznačovalo. Z dlouhodobého hlediska se tu nicméně rýsují důvody k optimismu.

Populisté totiž často ztrácejí dech a důvěru občanů. „Šok ze systémových změn po pádu komunismu už vyvanul a nové generace ze střední a východní Evropy se už teď podobají vrstevníkům ze západu kontinentu. A jsou tady i politici a občané, kteří si uvědomují, že spravedlnost a solidarita fungují oběma směry,“ zdůrazňuje text na portálu EUobserver.